GROOVE YARD vzkaz pro neslyšící...Inu za týden!

Nechte se unést geniém loci!

GROOVE YARD party*

o páteční noci!**

Tentokrát mnohem lépe příšerně stejná, úchylně neujetá,
muzikou prošpikovaná, rádoby zábavná rádoby párty rádoby GROOVE MUSIC rádoby cool!
Jen doufám, že tam nezůstanu jen já (sám)...COOL...v plotě!

Tak jako v loni
žel nepřijedou zebry ani
želvy ....ani
...žádný jiný zvířata...

Ale ty lidský často stačej!***

Pivo na báru (stáčej)!
Osmýho panáka...na Báru (a v pivu se ti lokty máčej)!
A pak ji plácneš (přes hýždě)!
Snažíš se předstírat (hlemýždě)!
Proč jsi to udělal (zdánlivě nevíš)?!
Směješ se přiblble (spíš se však šklebíš)!
Blbečku, křičí (zacpeš si uši)!
Chcípni, ty krávo (a mír Tvojí duši)!
HAJZLE (hlasitě křičí)!
A potom praští Tě (tyčí)****!



*víte vy jakou práci to dá, nabarvit každé písmenko zvlášť jinou barvou?!

**sedmého prosince dva tisíce sedm.
*** hm..inspirativní...jsem sám pro sebe inspirací...jsem géniem tvořivé moci...čar a kouzel. Kdo by se tomu daru vzpouzel....když génius nebývá jen tak někdo. A už vůbec ne jen tak někdo si to o sobě troufne tvrdit. Jsem tvrdý a proto tvrdím, že člověk se musí naučit být k sobě kritický a střízlivě ocenit své vlastní možnosti. Já (si) cením zuby a své schopnosti oceňuji tak na čtyři padesát,...! Géniové často bývají nepochopeni - já jsem to dotáhl tak dalece daleko, že často zůstávám nepochopen i sám sebou! (Pozn. překladatele z čínštiny - vzhledem k rozdílným kulturním kontextům se z tohoto původně čínského textu vytrácí alespoň 56% humoru; zbylých 44% se vytratilo překladem!)
****
jen by mě zajímalo, kde vzala Bára u báru tyč?!

Další ze série smutných povídek o vjecech všenemožných...

Celý svůj ubohý a krátký život promrhal tím, že nedělal nic jiného, než se snažil přijít na jeho smysl…

Carpe Diem, dokud žijem...vole!

Toť poučení, které vyplivuje z dané povídky...

O indiánovi v lodi!

V kánoi ze svalů
a kostí
sedí
laminátový
indián
a nemůže se pohnout...
-
...něco je tu
špatně!

Nebojte se svých vnitřních hlasů...poslouchejte je..ale ne radši zásaditě a vždy

Můžu se na něco zeptat?

No, jistě, že můžu...nikdo mi stejně neodpoví...tomu se řiká řečnická otázka, vole, víš?...joaha..vlastně!A tomu, že tady popisuješ svý myšlenkový pochody a vnitřní bezcukrulogy se pro změnu řiká vyšinutím smyslů způsobená zhovadilost!Hm...


Kdy jste naposledy řekli svým rodičům, že je máte rádi a jak moc pro vás znamenají?

Kdy naposledy jste to řekli svému partnerovi a dali si na onom sdělení skutečně
záležet?
Kdy jste naposledy řekli "mám vás rád" svým přátelům
?
Svým babičkám a dědečkům…
?

Jsem senti-mentální(a stále víc a víc platí druhá polovina slova)...co si asi pomyslí lidi?mě je to přece fuk - si hraješ na tvrďáka, viď, ty ubožáku?! Hele přece se tady nebudu dohadovat sám se sebou a sám sebe přesvědčovat ...to je fakt praštěný. Pro jednou si snad za tim stojim - lidi spolu prostě moc málo sdílej...pocity...dojmy...!

Hudba, třeba i ve spojení s tancem, je (vlastně) jedním z vynikajících prostředků ke sdílení emocí...štěstí, smutku, radosti, vášně...bolesti (třeba ušních bubínků - -vole, zase to zlehčuješ - to si ale musíš vybrat přece předem, jestli chceš bejt vážnej a pokládat ty žvásty aspoň s citem..a nebo si ze všeho dělat prču. Fakt ujetej, tenhle floutek dýdžejskej!)

Inu, poselství je....PŘIJĎTE SI (ZAS) ZASDÍLET...LÁSKU K HUDBĚ...NEBO PROSTĚ RADOST Z TOHO, ŽE JSTE NAŠLI ODVAHU A LIDEM, KTERÝM TO NE PRÁVĚ ČASTO ŘÍKÁTE, ŘEKLI 'MÁM TĚ RÁD'...a nevyprskli u toho smíchy, či se nemuseli dívat do země - zas to tvý pitomý rejpání. Nech ty lidi radši na pokoji. Oukej, nechám - a svoje ego povznesu do výšin tichým: mám se rád.../vůl jsem, tak je to...buď někdy vážnej!Až až se zvážim, budu třeba i VÁŽENEJ!A to bych jako jednou i rád...A dost! Končim s Tebou, hele!No já s Tebou skončil už dávno!





GrOOvy Gospel...Kirk Franklin Rules!

Ač zatvrzelý ateista - kdyby mi takový a podobný songy hrnuli do hlavy od malička, snad bych i začal věřit...:-)
"Božský" groove od Podlahy (nikolvěk Přemka) jak má být....
Takhle se vzdává pocta ve stylu "OH JESUS, YEAH JESUS!"

A to mi připomíná jednu báseň od Jiřího Žáčka

Ateistický výklad bible na příkladu z meteorologie

Bouřky, blesky, hřmění?!
Zkrátka Bůh se rozhněval
Že není!


Enjoy your Jesus time...:-) with Kirk FRANKLIN

O pětce z češtiny aneb Krátká a neskonale smutná povídka o mikroperspektivě sociálního a kulturního kapitálu aneb geny jsou feny!

V zežloutlém původně bílem županu ovinutá a pod ním v saténu ovinutá navíc průvanem ovanulá a vlastně vůbec už od rána tak trošku ovanulá matka sedící v ložnci na okraji své vodní postele pod obrázkem ježíška ve zlatých sportovních plavkách, povalující na svých seschlých rtech omylem natřených lososově růžolícím se pololesklým lakem na nehty právě zapálenou cigaretu, hledí upřeně do rozevřené rozsahem nijak velké bílé knížky, na jejíž přední straně je vtisknuto "Žákovská" a stejně tak, jako do sebe před chvílí hodila dvojitý příděl nečeho, co se pouze velmi z dáli tvářilo jako koňak, jedním dechem vzkřikne přes chodbu do vedlejšího pokoje na své desetileté děcko, které právě polévkovou lžící vylovilo poslední umrlou rybičku z kulovitého akvárka: "Uš zase sy přynes další pjetku s Češtyny, ty krávo?!" bez povšimnutí , že sama v oné jedné jediné větě udělala několik pravopisných hrubek bez toho, aniž by ji napsala na papír...

Smutné...

POJĎME ZMĚNIT SVĚT...(JEJ, ASI JSEM STÁLE POD VLIVEM MAJKLA...!)

SPOLEČNĚ TO ZVLÁDNEM...JEN SI MUSÍME DÁT BACHA NA

SYSLY!!!!

ZAČÍNÁM BÝT ZHOUBNĚ SENTIMENTÁLNÍ

MOŽNÁ JSTE SI UŽ VŠIMLI DVOU ZÁSADNÍCH VĚCÍ

SLOVNĚ JSEM SE VYČERPAL. NE ŽE BYCH SE SNAD VYPOŘÁDAL S NEPOŘÁDKEM VE SVÉ HLAVĚ A VŠE NESMYSLNÉ Z NĚJ POMOCÍ BLOGU DOSTAL VEN, BA NAOPAK...ALE TEĎ MÁM OBDOBÍ VYJADŘOVÁNÍ SE SKRZE AUDIO-VIZUÁLNÍ PROSTŘEDKY

JSEM SENTI-MENTÁLNÍ, MELANCHOLICKÝ, OBČAS ZOUFALÝ.... A NACHÁZÍM ČÍM DÁL VĚTŠÍ ZÁLIBU V PŘESLAZENÝCH SBOROVÝCH POPOVÝCH PÍSNÍCH SE SOCIÁLNÍ TEMATIKOU, ZABÝVAJÍCÍ SE OTÁZKOU MÍRY LIDSKOSTI, ZODPOVĚDNOSTI LIDSKÉ RASY....JEDEN K DRUHÉMU, VŠICHNI KE VŠEM. JSME DOSTATEČNĚ LHOSTEJNÍ? A MŮŽE VŮBEC PRODUKT POPULÁRNÍ KULTURY OBSAHOVAT HLUBŠÍ POSELSTVÍ, NEŽ JEN POSELSTVÍ KOMERČNÍHO ZÁMĚRU? DNES PRODÁVAJÍ PŘÍBĚHY A CITY...ALE NERAD BYCH MAJKLOVI A SPOL. KŘIVDIL. JE ASI NA KAŽDÉM Z NÁS, ZDA CHCE "PŘÍBĚH" VIDĚT A SLYŠET ČI NE...

MÁM RÁD TEN NALÉHAVÝ TÓN...DOJMUT DO TŘÍČTVRTIN SVÝCH MOŽNOSTÍ (UF, JEŠTĚ, ŽE TO NENÍ VÍC, PŘIPADAL BYCH SI UŽ SKUTEČNĚ TRAPNĚ).

A CO VY..ODSOUDÍTE MNE ZA TO? JEN DO TOHO...:-)

ČILI K OHRNUTÍ NOSU ČI K POPLAKÁNÍ DALŠÍ PŘÍDĚL SONGŮ...
JU A SOUTĚŽ O TVAROHOVÉ BUCHTY STÁLE POKRAČUJE, NIKDO JE ALE ASI NECHCE...:-)



Koukám, že druhé videjooo už nefachčííí...chilli pokud chcete plakat, pak tady....CRY :-)

Moudrost stáří....

Má babička si mě dnes u společného oběda ve fázi mezi usrknutím ze lžíce zeleninové polévky a jejím opětovným nabráním zkoumavě prohlédla a řekla: "Ty se tváříš nějak smutně!" "No, jo, babi, musim se učit!" zněla "rozradostněná" odpověď.

B: "Víš jak to řekl pátého první* Lenin?! Učit se, učit se, učit se (...)"

*pseudointelektuálský vtip:-) Odhal a staň se pseudointelektuálem (podělit se o tuto radost můžeš i v komentářích)

A tohle je text písničky pro mojí babičku (INDIA.ARIE - BETTER PEOPLE)

- India Arie Lyrics

Pro její poslech třeba zaskočte 7.12. na GROOVE YARD:-)

We are the world? Really? Simple and naive but honourable act of the 80's aneb Soutěž o tvarohové buchty

Harry Belafonte called manager Ken Kragen about a fundraising idea for Africa. Kragen suggested a multi-artistic event akin to Bob Geldof's Band-Aid and the resulting single "Do They Know It's Christmas." Kragen contacted Lionel Richie, who was one of his clients, Quincy Jones, and Michael Jackson about the idea. Kragen booked time at A&M Recording Studios on January 28, 1985, the night of the American Music Awards to ensure the artist would be available. Richie and Jackson collaborated on the song that would become "We Are the World." Jones sent out instrumental versions of the song along with the note that emphasized "check your egos at the door." The music video for the song is a who's who of '80s pop. Issued on March 7, 1984, "We Are the World" sold 800,000 copies in one weekend. There was even a day when the record was played simultaneously on radio and TV stations across the country. Produced by Quincy Jones and issued under the name USA for Africa, "We Are the World" sold over four million copies, going to number one R&B for two weeks, number one pop for four weeks, number one adult contemporary, and number 76 country in the spring of 1985. It won Grammys for Best Song, Best Record, and Best Pop Performance by a Duo or Group. The We Are the World LP sold over three million copies, holding down the number one pop spot for three weeks, while going to number six R&B. Adding music sales and merchandising, "We Are the World" generated over 50 million dollars to aid starving people in Africa.

Who of you recognise at least ten of artists collaborated on this amazingly sweet track and write it down to the "commentaries" will win dozen of cheesy cakes (ve skutečnosti se jedná o tvarohové buchty) - ty mu budou doručeny na adresu, kterou ve svém zájmu vyplní do předem vůbec nepřipraveného formuláře, který určitě nenalezne v komentářích a proto si ho tedy v zájmu svém i svých budoucích buchet vytvoří! Myslím to upřímně* (a vážně)**! I mean it (seriously)!!! Tak kdo bude první...?



*vypůjčeno z postaršího volebního sloganu nejmenované politické strany.
**narozdíl od postaršího volebního sloganu nejmenované politické strany.

Slibotechna otevřena..aneb ať je aspoň za co se stydět!

No ano přátelé...jsem tu abych nasliboval hory, velehory a megavelehory a pak zdaleka ne všechno splnil..ale takový je už život! A život je jak známo DJungle.

Za prvé dvoutečka bude výtěžek, výpeček, výtěrek a tak vůbec, prostě to, co jste více či méně ochotni zaplatit za groove yardu, či minimálně jeho procentuální část, jež by na koláčovém grafu obsahovala zhruba jednu šestinu dvounásobku poloviny zbytku z dvou čtvrtin rozdělených na půl, bude věnována na dobročinné účely! No ano, čtete správně...

...tato velmi nejistá částka bude použita k tomu, aby činila dobro!
Hodlám za ní totiž nakoupit vánoční prezenty!
Vánoční dárky pro svou drahou nukleární (jadernou, atomovou) rodinu, nebo aspoň její část, která je v dosahu a v dohledu mého chabého zraku! Dobro tak učiním především sobě, protože jse
m neskonalý skopec, tedy vlastně sobec (který dosud neskonal) a potěšení druhých je pro mě čistě jen prostředkem pohlazení mého uhlazeného ega. Budu se dojímat nad svou vlastní štědrostí a možná i uroním slzu nad vlastnoručně a vlastnoočně vybraným dárkem, který se jistě nikomu včetně adresáta nebude zamlouvat právě tak, jako mně.
Ať tedy žije duch Vánoc, jenž si přezdívá Cát!

Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady...Coca colu si vychutnéé-ej...

Za druhé dvoutečka je pro návštěvníky připravena soutěž..skutečně skutečná soutěž o jednu, za to vcelku vzato (v celku), hóóódnotnou a hóóódnou, věrnou a hóóódnověrnou cenu!
Podoba ceny je tajná, ale mohu Vám už teď prozradit, že se Vám onen (sklenička) panák , jehož NEDÍLNOU součástí je i (po)řádná VOPICE, bude určitě moc líbit...
Podoba soutěžního úkolu tajná není, ale za to není zatím vůbec...! Celý organizační tým čítající jednu osobu (také celou a o to více osobitou) v současné době vyvíjí speciální hru jen a jen (a také americký dolar a libra) pro příležitost SUDKULATĚ VÝROČNÍ ČTVRTÉ (ČÍSLICÍ 4.) GROOVOVÉ PARTYARDY (RYS TU PIJE), která je zároveň (minimálně pro letošní kalendářní rok) POSLEDNÍ vykřičník (TU JE KÁRA)**

** TEN TU RYJE, ou jé!

Reklamština...uzmuto z Reflexu



Sekaná se zvláštní příchutí...

Dnes jsem obědval v půl dvanácté. Na tom není nic zajímavého. V bufetu na rohu dvou ulic přímo naproti hlavní poště a vlakovému nádraží jsem si dal sekanou s bramborem, jedním rohlíkem a k tomu třídecovým kelímkem coly. Také nic neobvyklého...jídlo nebylo nijak extra, ale tyhle chvíle si docela užívám...Do bufetu "na stojáka" chodí zajímaví lidé.

Už jsem skoro dojídal, když k pultu, u kterého jsem stál, přišla možná už padesátiletá žena a chystala se do své držkové (správně samozřejmě dršťkové) polévky. Její obličej byl pomlácený, pod jejím levým okem byl ještě dost čitelný fialový koláč krevní sraženiny. Na nose hojící se šrám a v puse vedle kusu dršťky a rohlíku i otázka, zda bych ji nemohl nechat kousek toho masa. Nechtěl jsem jí zneklidnit zpětnou otázkou, zda doopravdy trvá na tom, že ta sekaná má něco společného s masem. Chovala se ke mně slušně - řekla dokonce, že je jí to trapné, ale jestli mě může poprosit... A mě jí v tu chvíli bylo moc líto. Nechtěl jsem si v hlavě nechat rozjet kolotoč asociací splétající asi milióny možností příběhu jejího života, který bych stejně nedokázal uhodnout. "Já vám kousek nechám!" vypadlo ze mě. Nechal jsem obdélníček sekané na talíři a odcházel jsem, koutkem oka jsem postřehl, že paní v zástěře, co to má v popisu práce (tedy být v zástěře, ale zjevně také sbírat talíře) přišla k pultu, popadla tác i s talířem a zbytkem sekané a odnesla ho pryč. Pomlácená žena neřekla ani slovo. Já si pomyslel, jak je svět zvláštně zařízený a občas smutný...
žádný hepyjend se nekonal...

Tak nashle zas někdy v bufetu...

Ždímali jste někdy suchý hadr?

Čuník je mistr...a také dobrá partie (Nedělní)!

Čuník..tedy Jiří Čuník, nebo tak nějak se ta osoba jmenuje (asi jí nedokážu přijít na jméno) je velmistr v konstruování vět obsahujících základní skladebnou dvojici, často jde i o souvětí s několika přísudky a podměty v souřadném ba i podřadném vztahu. To, co mu však musím vytknout jsou především souvětí ve vztahu příčinném (čili důvodovém). Ale za to chválím ty úžasné slovní kreace bez hlavy-obsahu-smyslu i paty! Podobně jako u Účastníků zájezdu mi v Nedělní partii na Primě (dnes) chyběl jen umělý smích. Na rozdíl od Vejdělkova filmu jsem se ale Čun(í)kovi i tak upřímně smál, nebojím se snad ani výrazu chechtal...
Ždímali jste někdy suchý hadr? Ne? No asi to ani zkoušet nemusíte - řeknu vám to rovnou, nejde to. Jediný, kdo mi vytane na mysli jako vhodný kandidát pro splnění tohoto úkolu, je (vedle MacGyvera a Supermana) pan Jiří ze Vsetína.

Našel jsem pro něj i vhodnou pracovní pozici...výhybkář - pokud by mu to šlo na trati stejně jako při zodpovídání otázek (odpověďmi, které nemají s otázkami lautrho**o co dělat:-)), pak by byl pan Čuník tím nejlepším v republice...ne-li v Evropě...Ne, na světě! Tak je to!!!

Ať žije úplně pitomá show!

A když už jsme u těch videíczech...CANDY DULFER + GERALD ALBRIGHT!

Jedna převážně saxofonová masturbace jíž nechybí ani mužský ani ženský element!
Milujme se, množme se...ale nezapomeňme masturbovat...


...UPOZORNĚNÍ---následné video je DELŠÍ než LEPŠÍ...ale i přesto tak akorát dost docela dobré pro Groovuchuťovce! Shooba Dooba! Dobrou noc!

A když už jsme u té Hondy...

Asi jim zažádám o sponzorství, když už je tak hezky propaguju...
Ještě jedna fajn reklámka...

Povedená Reklamka...nikoliv zcela nová

Po dlouhé době (co jsem ji viděl naposled) jsem narazil na jednu z reklam, která je pro mě fascinující ukázkou toho, že i reklamní sdělení vás k sobě dokáže připoutat...a navíc je tenhle povedený výtvor i "hudební". Možná ji znáte, ale přesto....

Enjoy!



Já to říkám pořád...



Život je DJungle



Na poslední pááárty jsem si, já blbý cédépouštěč, díky mé zbrklosti, chuti k pohybu většímu, než mi kabel dovolí, rozbil má drahá (lépe snad mému srdci blízká) ptačí°sluchadla...
Rád bych jejich památku uctil třemi vykřičníky a dvěma dvoutečkami. Pokud se ke mně chcete přidat, učiňte tak prosím v komentářích...Díky

!!! ::

° nerad bych propagoval výrobce...

Strach? Co to je..??

Tss, jak by se mu mohlo něco stát?!


Vždyť je to můj oblíbený hrneček...
Je v pořáááádku...juhůůů!

STRACH II

...Napjatě čekám až se dokončí mycí program...


Držte palce...

STRACH!!!

Taky někdy zažíváte strach? No, jen si to nebojte přiznat!

Já "ho" dnes zažil. Dával jsem nádobí do myčky a v tom mě popadla úzkost. Můj oblíbený hrneček na kávu jsem umístil na kraj horního koše. Pak ve mně zatrnulo---co kdyby se chudák během mytí příliš nakláněl přes zábradlí a přepadl do přízemí...!!!

Ne, to se nemůže (a nesmí) stát...



...to zábradlí je dost vysoké...




Ale co kdyby....

NOVA dnes...Účastníci zájezdu???

Ve svém životě jsem si na spoustu věcí přicházel postupně - často řádově i o několik časových jednotek déle, než ostatní v mém okolí. I tenhle film ke mně přišel až s řádným zpožděním a já jsem za to vlastně vděčný - před rokem a půl, kdy byl vpuštěn do kin, bych se s ním asi nedokázal tak "zdravě" psychicky vypořádat - a navíc by mi bylo děsně líto financí vložených do vstupenky. Můžu si oddechnout úlevným UFF!, bylo to zadarmo.
Snímek U.Z. ( snad si ani nezaslouží psát ho plným názvem) je "osobitým" vyprávěním stylu Zděnka Trošky (a to není máálo!). Chvílemi jsem přemýšlel, zda jde o Kameňák jedna nebo dva (ztracen v New Yorku a až po uši v blátě ubohosti). Jen mi trošku chyběl sitcomácký smích. Nic proti Michalu Vieweghovi a jeho posedlosti v každém svém dílku za každou cenu ukázat aspoň trošku (Trošku pro změnu mistrně napodobuje režisér Vejdělek) svého báječného literárního přehledu a vhledu (ztělesněného dvěma mladými "intelektuálkami", které si společně užívají dovolenou i opáleného domorodce Rocca). Tahle doopravdy mělká komedie, která mě chvílemi donutila dokonce k pousmání, párkrát snad i k uchichnutí, ale o to více k přemýšlení, zda můj intelekt odpovídá alespoň přirozené teplotě lidského těla či se tak děje právě z opačných důvodů (a sice, že má tělesná teplota se rovná výši mého před lety zjištěného nikterak ohromujícího IQ), je ale o něco (bojím se výrazu "o mnoho") lepší než Kameňák a myslím, že nejen obsazením. I když nerad bych Kameňáku křivdil, nikdy jsem celý "exemplář" neviděl v kuse (díky za mou hyperaktivitou poháněnou pohnutku neustále střídat tlačítka na ovladači)! Film obsahuje jistě zajímavá témata hodná rozpracování. Škoda, že je jen (doslova) naťukává (jako skořápku vajíčka lžičkou - místo nakrojení dortu nožem) Tupé řešení pro tupé...
Jsem pseudointelektuál* a proto mě tenhle film, nutně už z mé role, dráždil, podráždil a snad i urazil (aspoň malilinkato).
Kéž by skuteční lidé byli tak mělcí jako moře, ve kterém hrdinové filmu koupali své mělké charaktery. A ty dialogy, hmm... jak z tele(někdy spíš kráva)shopingu(ne všechny samozřejmě). Ale beru to, šlo o komedii...jen o ni...

Televize zaplavuje všechny smysly - mě po dlouhé době, co jsem ji viděl jen vypnutou při procházení pokojem, zaplavila, a skoro jsem i utonul. Uff! Definitvní korunku celkovému dojmu nasadila společně zapjenkavěná autobusová píseň. Příběh se nám uzavřel, tak jak je ve filmech zvykem. Příběh se nám uzavřel (vskutku píšu znova tu samou větu) tak, jak v životě nikdy nekončí. Nic v životě nekončí tak jednoduše!
Chtěl jsem aby už co nejdříve přišly titulky, ale než se tak stalo, musel jsem ještě vyposlechnout kus ohavného kvákání Davida Krause. Kvák!
Musím se přiznat, že jsem film neviděl celý - reklamní přestávky (dělal jsem si je pro jistotu ještě delší než byly ve skutečnosti) jsem strávil vzlykáním do svého polštáře promáčeného těžkými slzami, jimiž jsem prosil za odpuštění všech svých pozemských hříchů.
Fajn strávený večer...

...by snad byl někde u skleničky Portského nad jak říká moje babička lušťovkou!:-)


Omluvte mé opět nesmyslné písmenkové zvracení (zvrácení). Snad někdy (pevně v to už nějaký čas doufám) napíšu i něco co bude mít aspoň jednu hlavu (když ne rovnou Hellerovu Hlavu XXII), patu (minimálně Achylovu) a snad i myšlenku (nedejbože vlastní)!
k.


*vykládejte si ten pojem jakkoliv chcete - jsem samolibý a tohle je mike... - ale na druhou stranou si nemyslete, že si moc myslím ( o sobě = o své vlastní osobě)- v označení "pseudointelektuál" se skrývá více sebeironie, než je na první pohled vidno (platí tedy víc než cokoliv především první polovina slova...jsem pseudo, tak to je!)

Díky..aneb řiťolezectví první kategorie!

Přátelé, kamarádi! Rád bych vám na tomto místě poděkoval za účast na v pořadí třetí GROOVE YARD party. Zůčastnili jste se jí v počtu +- 141 diváků, tanečníků, milovníků, bavičů(se), konverzantů a popíječů v jednom balení, což se, myslím, vyplatí! Já dík mnohokrát za vaši účast. Budu se těšit na "přístě", které proběhne sedmého dne kalendářního měsíce jehož opozitním vyjádřením byla by asi tato slova děkuj-ani-čístý úder.
Děkuji hezkým slečnám, za to, že jsou tak hezké, mladým mužům za to, že jsou tak mladomužní a všem ostatním (včetně vás diváků u televizních obrazovek) za to, že čistě a prostě jste...ale hlavně za to, že jste byli (už) včera...tedy byli jste na ... místě v ... čas


za ... si můžete doplnit libovolné slovo začínající na s- a končící shlukem hlásek -právném(resp. -právný) (odkazující k Juniorklubu a jeho Grůvovému dvorku)

Mějte fajn dny... a vězte, že za jakékoliv zpětné vazbení budu nesmírně bývalý ministr zdravotnictví! HOWGH!

Život je džungle II

Někteří lidé v mém okolí jsou bohatí
...mají peníze
...mají partnery
...mají krásné postavy a
...jsou krásní
...zdraví
...jsou chytří (a nebo naopak hloupí a proto)
...bezstarostní
...štastní
...spokojení

a já?
já mám
svou...
Mjůzičku
a z ní (po včerejšku)
pěkně
zalehlý
UŠI!

Nonekupto!*!*!*

Nebojte se přijít přesvědčit o tom, že pivo chutná stále tak hořce!Že jun-dlaždice "na dvorku" po jeho vylití tak nádherně lepí! Že na vás hluboce dunivé grůvové basy působí, co se týče následků na ušní bubínky vskutku velmi podobně jako výbuch 10Kg TNT v bezprostřední blízkosti! A také že senzační stroboskop vám skutečně způsobuje epileptický záchvat či ty nepříjemné zrakové mžitky podobné stavům při otřesu mozku....

No, není to lákavé???

a pamatujte, že kdo upeče tvarohového beránka podle receptu..viz níže a dříve..obdrží cenu nedozírnééé hodnoty....:-)


Tšau!

Milý návštěvníku!

Tento příspěvek je věnován více či méně náhodným zbloudilcům a návštěvníkům tohoto (minimálně v myšlenkách) velmi (ro)zvrhlého a všenicříkajícího (ne-ne)blogu. Kolikrát jsem si již přál, aby mi všetvořivá GROOVovovová síla přiřkla trochu toho literárního talentu... Kolikrát jsem si již přál mít hlasivky černošského soulového zpěváka a zplna hrdla zapět "Storm is over...i can see the sunshine...!", kolikrát jsem úpěnlivě prosil všeprostoupivší hmotu jsoucna (i její nehmotu - pro zaslovochytavce - to inu záleží na úhlu po(d)hledu, vhledu, nádhledu a dalekohledu) o to, abych mohl zcela proniknout do tajů hudebního vnímání, ponořit se zcela všemi smysly, doslova synesteticky, do proudu hudební informace natolik, aby bylo dosaženo naprostého souznění duše a mysli, a nechat se celý prostoupit oním hudebním sdělením tak, abych dosáhl jakéhosi smíření se se stavem věcí pozemských. Ty v(d)ole, to jsou zas hruškoviny!

Přál bych si, abyste při návštěvě Grůvového dvorku nemuseli myslet na nic kromě:

  1. řetězce sociálních vztahů, do kterých jsme každý z nás začlěněni a kterými se do jisté míry zcela záměrně obklopujeme (ať již v podobě přítele, který vám opilý a zpocený visí na krku a oznamuje anglickým dialektem liverpoolského fotablového fanouška, že bude "nejzpíž zuaracet") - nebo snad uplétáte nové řetězce třeba tím, že se nenápadně boky otřete o slečnu/chlapce, který prochází právě kolem vás a v očích se vám leskne omluva, že bohužel nebylo kam uhnout, když je tu tak plno...přestože na parketu je pětadvacekrát více dlaždiček než lidí a barman musí nalévat sám sobě, aby jeho práce dávala nějaký smysl. Jak krásné je spojit si silné citové zážitky s hudbou..ať je Vám tedy groove nápomocen k uvědomění si citů..k sobě, k blízkým i vzdáleným..
  2. na to, že je tu hudba, která aspoň na moment odnáší vaše starosti za ty velké dřevěné dveře, kde na vás možná čekají...ale je tu i naděje, že venku v té zimě umrznou a vy je s rozběhem, třeba s pomocí někoho blízkého, nakopnete a roztříštíte na milion malých kousíčků. Problémy tu neexistují - groovový dvorek by měl být zónou smíru, zónou společně sdíleného požitku z hudby, společného tanečního potu, úsměvu a uvolněných duší, jež se vznášejí jako balónky u stropu s nápisem "pohoda, groove".
  3. Jednou, až si přečtu po sobě všechno, co jsem zcela bezmyšlenkovitě, tedy bez promýšlení - jen arytmickým ťukáním do různě vzhlížejících kláves mé černé klavesnice - zplodil, zhrozím se, zavřu se na WC a budu tam tak dlouho, dokud nezplodím něco doopravdy velkého, hodnotného, takového, aby to stálo za to ukázat celičkému světu, či alespoň neurčité komunitě pozorovatelů, která snad ze soucitu k labilnímu autorovi čte tento (nene) blog a vytváří si tak o něm jediný a správný úsudek - ano, přátelé, přiznávám se, jsem blázen. A jako blázen si zasloužím zvláštní zacházení. Chci postel v podkroví starého patrového domu. Velmi starého!

Ano, to bych rád. Masivní dubové trámy by křížily můj obrovský obývací pokoj a stará parketová podlaha by si se mnou denně povídala. Oknem do ulice bych hleděl na protější dům a před ním pozoroval šedovousého staříka zametajícího prach a listí před svým nádherným květinářstvím. Stařík by měl velký narudlý nos, tak jak ho staří lidé mívají, a dvě obrovské uši s protáhlými boltci, tak jak to staří lidé mívají. Co chvíli by se musel zastavit, opřít se koště a ukazováčkem pravé ruky popostrčit své obrovské oválné brýle po nose, aby mu z něj úplně nesklouzly. Někdy by na mě vzhlédl, mile se usmál a pokynul mi do okna tím hřejivým a elegantním způsobem, jak to můžou umět jen staří květináři…
Od okna na severovýchodní straně bych prošel napříč obývacím pokojem a velkými skleněnými dveřmi bych vklouzl na terasu s výhledem do parku. Sedl bych si ke stolku a připálil si dýmku. Pozoroval bych lidi na kolech mihotající se v aleji žloutnoucích a napůl zoranžověných javorů v dáli.

Němel bych si dělat úsudky o ostatních lidech, když si netroufnu to samé ani u sebe...

Dobrou noc, milí surrealisté!žasnu na svým vlastním smyslem pro nesmysl...asi potřebuju zresetovat...zkusím to inu..už brzy za pultem...a vy budete

VÍTÁNI HLASITÝM NAZDÁÁÁR!