život je džungle...

Zemřel Hiram Bullock....
KURVA!!!

více např. zde

PRD svěží větry!

Veřejně prospěšná společnost Guáno, jež byla založena na podporu rozumného trávení volného času mladistvých osob chystá na nejbližší dny spuštění kampaně s výmluvným názvem Nebuď osel, buď radši GrOOve! Akce si vzala za cíl seznámit teenagery na příbramsku přitažlivou formou s možnostmi trávení volného času bezpečným a ducha povznášejícím způsobem. Do akce bude zapojena i Policie ČR a její speciální jednotky těžkooděnců, které mají nenásilnou formou pomocí obušků a vodních děl - za doprovodného nouzového vysílání (pro dnes vzdělávacího a informačního) rádia Blaník, jež je za tuto službu bohatě odměněno z městského rozpočtu - navíc bez toho, aniž by o jakoukoliv dotaci samo žádalo - čímž je tak zdánlivě vykoupeno černočerné svědomí zastupitelstva, jež hází statisíci lopatou sem tam a zvláště pak na nesprávnou haldu, u níž je zaparkované auto TVF, v němž je snad i zpětné zrcátko investigativnější, než jeho osádka - ukázat mladým, zač je toho loket a proč je vlastně násilí dobré. Ať žije humor...černý humor za bílého dne. Dejme soukromé společnosti na rok fungování 600 000 škeblí. Ano! Ale za takové finance přece můžeme požadovat daleko lepší cirkusové představení, než to, jakého můžeme být svědky dnes a denně. Televize Fonka? Ať si říká kdo chce co chce, pořád zastávám názor, že jde o recesistickou skupinu...A pak nám tedy zastupitelstvo touto cestou dává najevo, že má skutečně vytříbený smysl pro humor...

A proto kašlemež na reg. politiky a začněme si užívat hudby rajské, jež byla pro užívání vytvořena....GROOVE S VÁMI!A pokud ne, stihne vás vodní dělo Gabčíkovo!

KASPAROV HADR!

V prvním tahu

a už jsem dal ŠACH!

Sám sobě ovšem.


Ale nic není ztraceno!

Naděje (přeci) neumírá!

A jestli, tak jako posl...

MAT!


Ách jóó.

A proč ne?

Jelikož je tenhle prostor odsud............................................................................................................................................................................................................................................minimálně sem můj, řekl jsem si proč ho nevyužít k nekonečnému tlachání a dlabání, třeba se jednou prodlabu až k vlastním citům - a to by možná nebylo od věci.

Zjistil jsem (občas se mi to už tak přihodí...),
že chovám úctu k lidem, kteří mne tolerují
že obdivuju lidi, kteří mě mají rádi za to, jaký jsem
že se světem
okolo
kolem
koukolem
ale!
obzvlášť s tím vnitřním
a to svým
i ostatních
se musí jednat velmi opatrně
povoleno je totiž vše
jen něco je ale správné
ve správném čase
na příhodném místě
vyřknout.

Tak se ve mně hromadí haldy vyřčeného,
takového
které nikdo neslyšel.
které se k žádným uším nedostalo.
které spolkla nejistota.
sebe sama?
mého vnitřního světa?
-
vyřčeného
které je
a přitom tak docela
není.
to je
(s velkým možná)
fajn
a
(s ještě větším)
možná
to je
(takřečený)
ŽIVOT.

Romantika v ceně....

"Můžu Tě zahřát?" slyšel jsem najednou sám sebe říkat a to tak přemrštěně sebejistým a ležérním tónem zároveň (který jsem těžko mohl odposlechnout ani z toho nejpitomějšího hollywoodského romantického thrilleru), že jsem se nad svým počínáním velmi podivil. "Ale musim Tě předem upozornit na to, že tim myslim mnohem víc, než otevřeně říkám!" Zdálo se mi, že se třese. Jestli to bylo zimou nebo zvláštní empatickou rozrušeností - tedy z toho, že ji dělala nervózní má neustálá leč marná snaha být zábavným společníkem - se nedalo s jistotou určit. "Chceš facku teď, nebo až za chvíli," opáčila zdvořile, hlasem sladkým jak hrneček kefíru, ikdyž člověk s vyvinutou iluzorní představivostí v něm dokázal identifikovat aspoň něco málo provokativní vyzývavosti. Zvážil jsem celou situaci a pro sebe jsem rozhodl, že by bylo výhodnější si tu facku odbýt teď hned, abych se pak v klidu mohl soustředit na systematicky rozfázované a stupňované svádění, u kterého si člověk nikdy nemůže být jist, jak dopadne (zda totálním zesměšněním (se) či "vroucným" objetím...a ještě vroucnějšími kopanci do břicha....od některého z mužských přátel objektu svádění....). Nahlas jsem neřekl nic, tedy původně jsem si to tak plánoval - nasadit výraz ukřivděného chudáčka, jemuž se v očích zračí všech deset božích přikázání. Odpoledne jsem ten výraz vydatně trénoval před zrcadlem při vytrhávání ochlupení z nosu, a tak jsem myslel, že tenhle nástroj by mohl být adekvátní vyvstalé situaci, jež vyžadovala bryskní řešení. Tíha situace na mne však dolehla tak těžce, že jsem ze svých plic musel s hlubokým výdechem vypravit i větu, která nutně v chvílemi pohasínajícím osvětlení lampy uprostřed širo širé tmy působila jako zaměřovací reflektor marťanského létajícího talíře: "Co kdybych Tě vzal k nám domů a zahřál Tě tam?" Podívala se na mne vážným - mírně znechuceným pohledem - a já si na zlomek vteřiny připadal pánem vesmíru (minimálně jedné marťanské lodě)- 'tohle dopadne pro domácí stranu příznivě' běželo mi hlavou. S odstupem času musím říct, že to příznivě docela dopadlo...Hůř může být vždycky. Hematom minimálně o velikosti mexické stodolarovky ustupuje, a v místě, kde se její podpatek zabořil do mého chodidla, už začíná znovu pomalu proudit krev. Zlomený nos snad taky nějak přežiju....
...jsem přece CHLAP, ne? Jsem přece chlap...
No právě...jsem chlap,...přece...

Já to říkám pořád...

Život je DJungle


Na poslední pááárty jsem si, já blbý cédépouštěč, díky mé zbrklosti, chuti k pohybu většímu, než mi kabel dovolí, rozbil má drahá (lépe snad mému srdci blízká) ptačí°sluchadla...
Rád bych jejich památku uctil třemi vykřičníky a dvěma dvoutečkami. Pokud se ke mně chcete přidat, učiňte tak prosím v komentářích...Díky

!!! ::

° nerad bych propagoval výrobce...