Už víme, že svět...ehm, totiž svět...

Žijeme v mediálně saturovaném světě, ve kterém se není před masovými médii možno ani na víc než dva momenty schovat, natož před nimi uniknout. Co víc, masová média kolem nás spřádají sítě intertextuality, tedy vzájemné provázanosti a odkazujíc jedno (médium) na druhé a druhé na třetí a třetí na...šijí sítnici oka našeho, skrze kterou vnímáme sociální prostor zvaný svět. To, že realitě je vlastní absurdita a že základy našeho světa se smíchem otřásají v základech, dokládá i fakt, že váš celebritózní status se měří či lépe násobně stoupne, pokud se vaše postava objeví v animovaném seriálu žlutých přihlouplých postaviček, které však oplývají tou výsadou komentovat vtipně a neotřele svět, který se jim směje pod nohama. The Simpsons jsou fenoménem dnešní doby...

Glen Hansard a Markéta Irglová jsou živými bytostmi, muzikanty, lidmi. A víte co, taky si zahrají v Simpsonových...

Mám tedy radu pro všechny, kdo se chtějí stát slavnými či svou slávu vystřelit okny Vesmíru dokořán...Staňte se kreslenými postavičkami!

O dokonalosti - přirozeně mojí!

Zítra o mě vyjde článek v nově vzniknuvších seriózních ACHJO! novinách. Ponese titulek
Blbej Dýdžej hlásí : "Olízl jsem si loket!"


Naše redakce byla u toho, když muž s iniciály shodnými s jednou z hlavních postav mýdlové opery Dallas J. R. místopřísažně prohlásil, že se mu podařilo olíznout si svůj vlastní loket. Na naši otázku, jak se mu to podařilo, nejdříve zvedl pravé obočí, zakašlal a odplivl si do rohu místnosti, kde byla jakoby náhodou umístěna váza s patnácti rozkvetlými tulipány odstínu krémové žluti, a pak pravil (šlapaje si přitom na jazyk*): "Ehm, inu...so bych pro sssslávu neudělal. Ale jakou prásssi to dalo...zatrasssenou!"


Už dřív jsem se otevřeně přiznal k tomu, že jsem dokonalý. Nechci vás podceňovat, ale jsem daleko dokonalejší, než si všichni myslíte. Došel jsem k závěru, že pokud jsem lidská bytost (uvažujme teď ve zjednodušených kategoriích, aby byl obsah přístupen i těm méně intelektuálně nadaným z vás) - tedy pokud jsem lidská bytost, která je obdařena existencí - tedy BYTÍM, potom lze její existenci nějak odvodit. Těžko někomu můžu dokázat, že skutečně jsem, tudíž občas i myslím a nebo vobráceně, jak už to ostatně řek nějakej strejda přede mnou. Štouralství ve vědě dosáhlo takových rozměrů, že přesto, že se, často nedobrovolně, řídím fyzikálními zákony a biologickými zákony a zákony vůbec, nutně to neznamená, že je moje existence prokazatelná - ikdyž na dotek by se to, hádám, poznat dalo** - my se ale snažíme držet v rovině vědomí - existence mysli, něčeho nezávislého na tvaru a hmotě. Oslími můstky jsem ve svých úvahách došel k tomu, že svou existenci můžu odvozovat pouze a jen od toho, že pokud na jednom místě jsem (rozuměj nehmotné JÁ; já jako substance narozdíl od všehomíra nevšeobjímající, NEprostupující svět ve své celistvosti, ale právě naopak jen jako substance - nejen dosahem - omezená, přičemž přirozeně nelze používat kategorii fyzického prostoru, ta by byla zavádějící, protože, a na to nesmíme zapomenout, bavíme se stále a jen o nehmotné podstatě bytí****) potom moje dokonalost se nejvíce projeví mimu tuto kategorii. Zkráceně - jsem-li právě teď někde, potom je jisté, že na ostatních místech nejsem. A všude tam, kde se nenachází mé bytí, lze práve nejlépe pocítit mou dokonalost v nejčistší formě. Jsem dokonalý právě proto, že tam, kde se bytostně nevyskytuji, není má nepřítomnost nijak pozorována, má absence zapadá do harmonického řádu žití a pořádek věcí tak jest nastolen. Lidé by na to měli častěji myslet a děkovat komu jen chtějí, zvláště pak mně, za to, že nejsem tam, kde oni - v tom spočívá má naprostá a neomezená dokonalost, která je tak málo uvědomována. Nejsem přítomen, tudíž se vyskytuji v ryzí formě trancendentální nadlidskosti.

Toliko k dílu - Dokonalost nepřítomnosti...Milujte mne a množte mne....A jezte svíčkovou, burani!

HOWGH!

*Svými značkovými botami Gepard velikosti čtyřiačtyřicet
**I tak ale nevěřící Tomy & (občas i nějaké ty) Jerry nedokážu přesvědčit (pokud přistoupí alespoň hypoteticky na "mou" existenci) o tom, že daná hmota (o kterou žel naštěstí jde až v poslední řadě) - hmota seskupená do tohoto podivného pře-údovaného tvaru jsem jen a jen já a ne třeba moje sousedka.***
***(která nemá ráda, když ji, jak říká, "troubím" nad hlavou - což daleko víc uráží nástroj, na který se snažím hrát, protože se na něj dá "dělat" spoustu věcí, jen ne TROUBIT!).

****velmi převelmi zjednodušeně můžu říci, že zabírám zhruba tolik místa, kam až šahá má pošahaná pamět - lze tedy říct, že v tomto směru jsem velmi skromný

SMS paměť je plná...a ta moje zas prázdná!

Občas se to už tak přihodí...
Místo Balady o očích topičových, přichází romance o uších dýdžejových...

Můj mozek má omezenou kapacitu...podobně jako můj mobilní telefon, který uchovává zmražené některé mé vzpomínky ve formátu SMS. Jednou za čas chce ale paměť telefonního přístroje promazat...ta má osobní to dělá samovolně aniž bych sám projevil jakoukoliv intenci.
Procházel jsem se palcem po historii poblikávající na displeji a zpráva, co na mě vybafla, mi zase pro jednou připomněla, kdo jsem (odkud jdu a kam)..nebo spíš nastavila zrcadlo mému egu...nejvíc ale Gesichtu!

Psala mi má spolužačka:

"Kubo (toť jest mé jméno), nemas jeste nahodou ty gumovy usi, cos mel vloni na plese FSS? "


Každoroční plesy naší fakulty (sociálních a tak vůbec studií) se vždy nesou ve znamení maškarády na určité téma. Minulý rok téma znělo "My next life" a já do poslední chvíle nevěděl, jak by měl můj příští život vypadat. Zhodnotil jsem to realisticky a oproti mým kolegům, kteří si přáli být v dalším životě Gottem, tedy Karlem; motýlkem, včeličkou, kytičkou či Jiřím Paroubkem, já jsem popadl u své kamarádky mop na vytírání podlahy, na hlavu narazil zmijiovku a uši, které se do ní nevešly nechal vlát kolem - ve stylu nedbalé elegance. Ve starých teplácích jsem se jal vytírat sál kultůrního zařízení, kde ples probíhal....toť můj úděl pro příští život - není to úplně tak dobrodružné jako být vyděračem, ale já jsem svůj budoucí osud zpečetil - budu vytěrač.

Mnoho nepříjemných zážitků a vzpomínek z dětství se mi podařilo vytlačit z mé děravé paměti...Alespoň jsem o tom byl přesvědčen. Stačila ale jedna jediná věta v SMS, aby se mi vybavila úzkostná vzpomínka z mého útlého a zároveň plnoštíhlého dětství.
Ušoplesku! Tak mi jako malému říkala má drahá setřička...Tááááák! Je to venku...!

Myslel jsem, že ty doby už jsou nenávratně pryč...

včera, dnes, ale i před rokem na plese...
jsem měl jen a jen
svoje uši...!!!!!!

Smutné, že...?!
_______________________________________________________

KDYBY BYL BAVOROV...

...tam co chovaj kuřata ve velkym...

...pak bych ti oslintal obličej....

...jenže on je za vodou, však to víme všichni až moc dobře...

Mám pocit.... (taky máte pocity? To rád slyším...vlastně neslyším vůbec nic....

HALÓÓÓ???!!
Ne, proboha ne...jen ne ohluchnout...co bych (si) pak počal...?!

Mno tak Halóó..!!!

Možná je ale správně, že neslyším žádné hlasy...vlastně ještě, že tak! UF*

Jinak bych už asi skutečně nedokázal přesvědčit ani sám sebe, že netrpím žádnou psychickou poruchou!

Mám pocit, že

KDYBYCH BYL BLOG (až tak daleko jsem ve svých úvahách došel)

ASI BYCH SE MUSEL NADOBRO SMAZAT!


*O

Sekaná se zvláštní příchutí...

Dnes jsem obědval v půl dvanácté. Na tom není nic zajímavého. V bufetu na rohu dvou ulic přímo naproti hlavní poště a vlakovému nádraží jsem si dal sekanou s bramborem, jedním rohlíkem a k tomu třídecovým kelímkem coly. Také nic neobvyklého...jídlo nebylo nijak extra, ale tyhle chvíle si docela užívám...Do bufetu "na stojáka" chodí zajímaví lidé.

Už jsem skoro dojídal, když k pultu, u kterého jsem stál, přišla možná už padesátiletá žena a chystala se do své držkové (správně samozřejmě dršťkové) polévky. Její obličej byl pomlácený, pod jejím levým okem byl ještě dost čitelný fialový koláč krevní sraženiny. Na nose hojící se šrám a v puse vedle kusu dršťky a rohlíku i otázka, zda bych ji nemohl nechat kousek toho masa. Nechtěl jsem jí zneklidnit zpětnou otázkou, zda doopravdy trvá na tom, že ta sekaná má něco společného s masem. Chovala se ke mně slušně - řekla dokonce, že je jí to trapné, ale jestli mě může poprosit... A mě jí v tu chvíli bylo moc líto. Nechtěl jsem si v hlavě nechat rozjet kolotoč asociací splétající asi milióny možností příběhu jejího života, který bych stejně nedokázal uhodnout. "Já vám kousek nechám!" vypadlo ze mě. Nechal jsem obdélníček sekané na talíři a odcházel jsem, koutkem oka jsem postřehl, že paní v zástěře, co to má v popisu práce (tedy být v zástěře, ale zjevně také sbírat talíře) přišla k pultu, popadla tác i s talířem a zbytkem sekané a odnesla ho pryč. Pomlácená žena neřekla ani slovo. Já si pomyslel, jak je svět zvláštně zařízený a občas smutný...
žádný hepyjend se nekonal...

Tak nashle zas někdy v bufetu...

Ždímali jste někdy suchý hadr?

Čuník je mistr...a také dobrá partie (Nedělní)!

Čuník..tedy Jiří Čuník, nebo tak nějak se ta osoba jmenuje (asi jí nedokážu přijít na jméno) je velmistr v konstruování vět obsahujících základní skladebnou dvojici, často jde i o souvětí s několika přísudky a podměty v souřadném ba i podřadném vztahu. To, co mu však musím vytknout jsou především souvětí ve vztahu příčinném (čili důvodovém). Ale za to chválím ty úžasné slovní kreace bez hlavy-obsahu-smyslu i paty! Podobně jako u Účastníků zájezdu mi v Nedělní partii na Primě (dnes) chyběl jen umělý smích. Na rozdíl od Vejdělkova filmu jsem se ale Čun(í)kovi i tak upřímně smál, nebojím se snad ani výrazu chechtal...

Ždímali jste někdy suchý hadr? Ne? No asi to ani zkoušet nemusíte - řeknu vám to rovnou, nejde to. Jediný, kdo mi vytane na mysli jako vhodný kandidát pro splnění tohoto úkolu, je (vedle MacGyvera a Supermana) pan Jiří ze Vsetína.

Našel jsem pro něj i vhodnou pracovní pozici...výhybkář - pokud by mu to šlo na trati stejně jako při zodpovídání otázek (odpověďmi, které nemají s otázkami lautrho**o co dělat:-)), pak by byl pan Čuník tím nejlepším v republice...ne-li v Evropě...Ne, na světě! Tak je to!!!

Ať žije úplně pitomá show!

Ve světle nových informací o masturbaci...

Odvolávám, co jsem napsal níže...:-)

NOVA dnes...Účastníci zájezdu???

Ve svém životě jsem si na spoustu věcí přicházel postupně - často řádově i o několik časových jednotek déle, než ostatní v mém okolí. I tenhle film ke mně přišel až s řádným zpožděním a já jsem za to vlastně vděčný - před rokem a půl, kdy byl vpuštěn do kin, bych se s ním asi nedokázal tak "zdravě" psychicky vypořádat - a navíc by mi bylo děsně líto financí vložených do vstupenky. Můžu si oddechnout úlevným UFF!, bylo to zadarmo.
Snímek U.Z. ( snad si ani nezaslouží psát ho plným názvem) je "osobitým" vyprávěním stylu Zděnka Trošky (a to není máálo!). Chvílemi jsem přemýšlel, zda jde o Kameňák jedna nebo dva (ztracen v New Yorku a až po uši v blátě ubohosti). Jen mi trošku chyběl sitcomácký smích. Nic proti Michalu Vieweghovi a jeho posedlosti v každém svém dílku za každou cenu ukázat aspoň trošku (Trošku pro změnu mistrně napodobuje režisér Vejdělek) svého báječného literárního přehledu a vhledu (ztělesněného dvěma mladými "intelektuálkami", které si společně užívají dovolenou i opáleného domorodce Rocca). Tahle doopravdy mělká komedie, která mě chvílemi donutila dokonce k pousmání, párkrát snad i k uchichnutí, ale o to více k přemýšlení, zda můj intelekt odpovídá alespoň přirozené teplotě lidského těla či se tak děje právě z opačných důvodů (a sice, že má tělesná teplota se rovná výši mého před lety zjištěného nikterak ohromujícího IQ), je ale o něco (bojím se výrazu "o mnoho") lepší než Kameňák a myslím, že nejen obsazením. I když nerad bych Kameňáku křivdil, nikdy jsem celý "exemplář" neviděl v kuse (díky za mou hyperaktivitou poháněnou pohnutku neustále střídat tlačítka na ovladači)! Film obsahuje jistě zajímavá témata hodná rozpracování. Škoda, že je jen (doslova) naťukává (jako skořápku vajíčka lžičkou - místo nakrojení dortu nožem) Tupé řešení pro tupé...
Jsem pseudointelektuál* a proto mě tenhle film, nutně už z mé role, dráždil, podráždil a snad i urazil (aspoň malilinkato).
Kéž by skuteční lidé byli tak mělcí jako moře, ve kterém hrdinové filmu koupali své mělké charaktery. A ty dialogy, hmm... jak z tele(někdy spíš kráva)shopingu(ne všechny samozřejmě). Ale beru to, šlo o komedii...jen o ni...

Televize zaplavuje všechny smysly - mě po dlouhé době, co jsem ji viděl jen vypnutou při procházení pokojem, zaplavila, a skoro jsem i utonul. Uff! Definitvní korunku celkovému dojmu nasadila společně zapjenkavěná autobusová píseň. Příběh se nám uzavřel, tak jak je ve filmech zvykem. Příběh se nám uzavřel (vskutku píšu znova tu samou větu) tak, jak v životě nikdy nekončí. Nic v životě nekončí tak jednoduše!
Chtěl jsem aby už co nejdříve přišly titulky, ale než se tak stalo, musel jsem ještě vyposlechnout kus ohavného kvákání Davida Krause. Kvák!
Musím se přiznat, že jsem film neviděl celý - reklamní přestávky (dělal jsem si je pro jistotu ještě delší než byly ve skutečnosti) jsem strávil vzlykáním do svého polštáře promáčeného těžkými slzami, jimiž jsem prosil za odpuštění všech svých pozemských hříchů.
Fajn strávený večer...

...by snad byl někde u skleničky Portského nad jak říká moje babička lušťovkou!:-)


Omluvte mé opět nesmyslné písmenkové zvracení (zvrácení). Snad někdy (pevně v to už nějaký čas doufám) napíšu i něco co bude mít aspoň jednu hlavu (když ne rovnou Hellerovu Hlavu XXII), patu (minimálně Achylovu) a snad i myšlenku (nedejbože vlastní)!
k.


*vykládejte si ten pojem jakkoliv chcete - jsem samolibý a tohle je mike... - ale na druhou stranou si nemyslete, že si moc myslím ( o sobě = o své vlastní osobě)- v označení "pseudointelektuál" se skrývá více sebeironie, než je na první pohled vidno (platí tedy víc než cokoliv především první polovina slova...jsem pseudo, tak to je!)

Milý návštěvníku!

Tento příspěvek je věnován více či méně náhodným zbloudilcům a návštěvníkům tohoto (minimálně v myšlenkách) velmi (ro)zvrhlého a všenicříkajícího (ne-ne)blogu. Kolikrát jsem si již přál, aby mi všetvořivá GROOVovovová síla přiřkla trochu toho literárního talentu... Kolikrát jsem si již přál mít hlasivky černošského soulového zpěváka a zplna hrdla zapět "Storm is over...i can see the sunshine...!", kolikrát jsem úpěnlivě prosil všeprostoupivší hmotu jsoucna (i její nehmotu - pro zaslovochytavce - to inu záleží na úhlu po(d)hledu, vhledu, nádhledu a dalekohledu) o to, abych mohl zcela proniknout do tajů hudebního vnímání, ponořit se zcela všemi smysly, doslova synesteticky, do proudu hudební informace natolik, aby bylo dosaženo naprostého souznění duše a mysli, a nechat se celý prostoupit oním hudebním sdělením tak, abych dosáhl jakéhosi smíření se se stavem věcí pozemských. Ty v(d)ole, to jsou zas hruškoviny!

Přál bych si, abyste při návštěvě Grůvového dvorku nemuseli myslet na nic kromě:

1. řetězce sociálních vztahů, do kterých jsme každý z nás začlěněni a kterými se do jisté míry zcela záměrně obklopujeme (ať již v podobě přítele, který vám opilý a zpocený visí na krku a oznamuje anglickým dialektem liverpoolského fotablového fanouška, že bude "nejzpíž zuaracet") - nebo snad uplétáte nové řetězce třeba tím, že se nenápadně boky otřete o slečnu/chlapce, který prochází právě kolem vás a v očích se vám leskne omluva, že bohužel nebylo kam uhnout, když je tu tak plno...přestože na parketu je pětadvacekrát více dlaždiček než lidí a barman musí nalévat sám sobě, aby jeho práce dávala nějaký smysl. Jak krásné je spojit si silné citové zážitky s hudbou..ať je Vám tedy groove nápomocen k uvědomění si citů..k sobě, k blízkým i vzdáleným..
2. na to, že je tu hudba, která aspoň na moment odnáší vaše starosti za ty velké dřevěné dveře, kde na vás možná čekají...ale je tu i naděje, že venku v té zimě umrznou a vy je s rozběhem, třeba s pomocí někoho blízkého, nakopnete a roztříštíte na milion malých kousíčků. Problémy tu neexistují - groovový dvorek by měl být zónou smíru, zónou společně sdíleného požitku z hudby, společného tanečního potu, úsměvu a uvolněných duší, jež se vznášejí jako balónky u stropu s nápisem "pohoda, groove".
3. Jednou, až si přečtu po sobě všechno, co jsem zcela bezmyšlenkovitě, tedy bez promýšlení - jen arytmickým ťukáním do různě vzhlížejících kláves mé černé klavesnice - zplodil, zhrozím se, zavřu se na WC a budu tam tak dlouho, dokud nezplodím něco doopravdy velkého, hodnotného, takového, aby to stálo za to ukázat celičkému světu, či alespoň neurčité komunitě pozorovatelů, která snad ze soucitu k labilnímu autorovi čte tento (nene) blog a vytváří si tak o něm jediný a správný úsudek - ano, přátelé, přiznávám se, jsem blázen. A jako blázen si zasloužím zvláštní zacházení. Chci postel v podkroví starého patrového domu. Velmi starého!

Ano, to bych rád. Masivní dubové trámy by křížily můj obrovský obývací pokoj a stará parketová podlaha by si se mnou denně povídala. Oknem do ulice bych hleděl na protější dům a před ním pozoroval šedovousého staříka zametajícího prach a listí před svým nádherným květinářstvím. Stařík by měl velký narudlý nos, tak jak ho staří lidé mívají, a dvě obrovské uši s protáhlými boltci, tak jak to staří lidé mívají. Co chvíli by se musel zastavit, opřít se koště a ukazováčkem pravé ruky popostrčit své obrovské oválné brýle po nose, aby mu z něj úplně nesklouzly. Někdy by na mě vzhlédl, mile se usmál a pokynul mi do okna tím hřejivým a elegantním způsobem, jak to můžou umět jen staří květináři…
Od okna na severovýchodní straně bych prošel napříč obývacím pokojem a velkými skleněnými dveřmi bych vklouzl na terasu s výhledem do parku. Sedl bych si ke stolku a připálil si dýmku. Pozoroval bych lidi na kolech mihotající se v aleji žloutnoucích a napůl zoranžověných javorů v dáli.

Němel bych si dělat úsudky o ostatních lidech, když si netroufnu to samé ani u sebe...

Dobrou noc, milí surrealisté!žasnu na svým vlastním smyslem pro nesmysl...asi potřebuju zresetovat...zkusím to inu..už brzy za pultem...a vy budete

VÍTÁNI HLASITÝM NAZDÁÁÁR!

Q: Mirror, mirror on the wall...Isn't it the most beautiful kingdom of them all?!---A: Technically, You're not a king!!!

Je fajn nechat si čas od času někým připomenout kým skutečně jste...

Mám pro tu příležitost, kdybych náhodou zapomněl na to, co doopravdy znamenám, v mobilu schované dvě smsky, které si občas při listování virtuálními vzpomínkami přečtu (popravdě, schoval jsem si jen jednu, ale význam, který pro mě obě mají, se tím nijak nemění):

Dne 21/3/2007, tedy na den jarní rovnodennosti, mi v odpoledních hodinách přišla z mě neznámého čísla sms, ve které stálo:

"debile"

Jen tak. Bez interpunkce, bez vysvětlení, bez nařčení, bez udání důvodu, bez zbytečností, bez výčitek...
Na skromnou mou otázku, kdo že mi to píše a mohu-li snad znát důvod proč, mi přišla jěště onen den (21/3/2007 ) v 19:09 CET skutečně výmluvná odpověď. Stálo v ní, cituji:

"kriple"

Jak poetické. Neznámé telefonní číslo vryto do paměti sim karty vložené do mobilního telefonu, do jehož klávesnice něčí (předpokládám, že lidská) ruka naťukala - tedy zmáčknula dvakrát klavesnici s číslem 5, třikrát 7, třikrát 4, jednou 7, dvakrát 5 a dvakrát 3 - jedno jediné slovo, které často dokáže říci více, než např. "pětisetsedmdesátičtyřstránkový" román kritizující zatuchlost francouzské maloměšťácké společnosti v druhé polovině 19. století.
Onen člověk - majitel minimálně jedné ruky - si dal tolik práce s tím, aby mi sdělil to, co mu přišlo v onu chvíli nejpříhodnější.

Tahle ruka Vám bez vyzvání na den kdy nastává rovnováha mezi dnem a nocí vstoupí do života, aby Vás obohatila o brutální sebezkušenostní prožitek a stejně jako Vám do života nenápadně vstoupila, tak i odejde, aniž by Váš život zdánlivě proměnila k nepoznání. A přeci!

Do teď děkuji z hloubi svého mělkého srdce oné ruce, která několikrát promáčkla umělohmotné tlačítko klávesnice, aby mě dovedla na práh poznání a společně ho se mnou překročila. Jsem teď jiný člověk...a díky za to!

Už vím, kdo jsem...
A to já dokážu ocenit!

Čtete někdy Kahan - tedy zpravodaj městského úřadu Příbram...?

Zápisky z činnosti Městské policie (dále MP) aneb " Svět je k divení se... "!

Dne 13.8. ve 22:30 hodin zadržela hlídka MP osobu, která se procházela po střeše OD Dvořáček. Jako důvod jednání uvedla, že trpí nespavostí a že se zde pouze prochází...
Hih! :-)

Dne 11.8. okolo 15. hodiny vyjela hlídka MP na oznámení na fyzické násilí v Příbrami VII. Zde nalezli útočníka, který napadal svoji manželku, a proto byla na místo přivolána Policie ČR.

Ach ty kompetence...
A koho bude příště volat Policie ČR...
Až skutečně půjde o životy...??
Aha, asi URAN, tedy vlastně..ee..ehm..URNA!

Ale jinak nebojte... v Příbrami jsme v bezpečí!

Seš dost GROOVE?

Tušíte, co je to groove? Ne? A je Vám to jedno? - To ale rád slyším! Přesto, že se již po několik týdnů tým těch nejpovolanějších lidí (hned po supermanovi, krtečkovi, Prasádku, Ijáčkovi, Kryštůfkovi Robinovi, Tintinovi, Patu & Matovi, Malém Princovi, Gedžitce, Myšpulínovi, Piňdovi, Bobíkovi,Fifince, Anče, Kubovi a hajném, strýčku Fidovi, Neználkovi, Kidu a Balúovi, paní Colombové, Donu Kojotovi a Sančo Pandovi, CML, červené krvince se zadečkem plným kyslíku, hnedle za McGyvererm, Šikulou a Rampou McKvakem, Bořkem stavitelem, Mr. Burnesem, panem Tauem a několika dalšími) pídí po tom, jak vytvořit všeobjímající formulku toho, co všechno v sobě GROOVE zahrnuje (nebojte, uvidíte brzy ve vašich kinech - nebo aspoň zde na blogu) a také to, co naopak GROOVE vůbec není, nejkrásnější na tom všem dozajista je, že o groovu není třeba vědět vůbec nic. Nemusíte být znalci na hudební styly a žánry (sám o nich nevím zhola nic - od této chvíle si na to přestávám hrát), nemusíte nosit kšiltovku naraženou tak akorát do čela s kšiltem otočeným do strany pod úhlem 37 stupňů, nebo třeba kšiltem téměř vzhůru tak, že (podobně jako v prvním případě) funkce kšiltu pozbývá svého základního (a jediného) smyslu. Nemusíte nosit zlaté řetězy, ani ty kovové, jimiž se obvykle zamykají velké věci. Nemusíte mít vlastně kšiltovku vůbec. Nemusíte sbírat céčka, abyste dokázali, že jste něco víc. Nemusíte jezdit po ulicích v přepychových autech, jež skákají jako kamzíci na předních nápravách. Vaše mikina nemusí mít "ten správný" počet proužků. Váš nos nemusí mít tři piercingy a váš jazyk dva. Nemusíte být nutně z "Praheee", protože život se žije i jinde. Nemusíte si holit hlavu dohola a nosit kanady abyste zapadli. Nepotřebujete mít to, či ono a taky támhleto a tohleto. K tomu, abyste byli "in", stačí jen projít dveřmi. Nemusíte se líčit jako mrtvoly, nemusíte kouřít, pít, šňupat, nic si píchat. Nemusíte říkat věci, které nejsou pravda, nemusíte dělat, že jste jiní, nemusíte nic předstírat, na nic si hrát. Nemusíte se zabývat tím, jestli vás někdo pozoruje a své chování tomu podřizovat. Nemusíte být ničím...

...jen sebou.

Hudba je tu pro všechny.GrOOve je tu pro všechny! Bez rozdílu.

!

!!

!!!

Lidská práva

Zamýšlíte se také někdy nad podobnými věcmi...?
Všichni se rodíme svobodní a rovní...



Jaká jsou lidská práva?
Co pro jejich dodržování mohu dělat já?