A proč by ne?!

Tenhle blog pozbyl svého významu ve chíli, kdy na něj byl vložen první příspěvek mou vlastní rukou, respektive její extenzí v podobě klávesy enter. Měla tu být všude hudba. A není. Groove-Yard, alespoň do té doby, než si našetřím 300 000 na investice do hudebního vydřiduchprůmyslu, se také odmlčí. Název tedy zcela vyšuměl někde mezi toaletami v Junioru a nejjasnější hvězdou na východě, ať už je to Sirius, Polárka nebo Severka nebo bůhnevíco. Když se to nějak aspoň trošku podaří, bude zanedlouho aspoň malá kapitolka tohoto blogu vedena pod názvem Katalánsko, aneb kouzelný kraj, zelené olivy, černé olivy, víno a chorizo v lahodné kombinaci. Cestovatelský zápisník zachycený nejlépe (minimálně) čtyřma očima (tedy dvěma hnědýma a dvěma modrýma), dvěma hlavami, dvaceti prsty, i když tady bych si se svou datlovštinou tříprsťákovatou raději moc nevyskakoval..no prostě zkrátka. Zprostředkované zážítky z výletu pana K. a pana L. již brzy v nezničitelném vydání na virtuálním papíře, shánějte marně u svých oblíbených knihkupců. Již teď se chystá příběh: Jak L. zabloudil do Koridy a K. ho musel nahánět červeným ubrusem. Jak K. snědl dvě kila oliv a zezelenal. Jak L. v restauraci při pojídání typického pokrmu Paela otevřel slávku tak nešikovně, že strefila právě procházející ženštinu o váze dvou metrickcýh centů přímo do bradavice na jejím obřím nose atd. Máte se na co těšit. A my dva taky...:-) A taky, že se těšíme!

Tak nějak....

Znáte taky ten pocit, kdy vás život lechtá pírkem pod lopatkou? Včera jsem seděl před televizní obrazovkou a sledoval slavnostní ceremoniál předávání cenných kovů za závod žen na 200 metrů na OH. Vyhrála Jamajčanka Campbellová-Brownová, hráli jí jamajskou hymnu. A mně se tlačila slza do oka. Nemohl jsem jí (vlastní slze dookasetlačící) vysvětlit, že je to trošku nesmyslné dojímat se na vítězstvím a hymnou země, ve které jsem nikdy nebyl, natož abych se cítil býti Jamajčanem. Svým slzám jde vůbec těžko něco vysvětlovat. Krátce na to následovalo vyhlašování medailových umístění v ženském oštěpu. Bory šumí...Tuhle muziku už jsem dlouho neslyšel tak pěkně instrumentálně....To už se slza v oku nenechala ničím zastavit. Pěkně jsem si poplakal. Řekl bych, že jsem vcelku emocionálně vyrovnaný člověk, tedy až na chvíle, kterým ani já sám nerozumím.
Dnes po ránu, které bylo vlastně polednem, jsem poslouchal desku Pavly Milcové, rodačky z Lázu a nebo taky z Příbrami, která je, zdá se, mezi českým posluchačstvem nepochopitelně velmi nedoceněná. Její poslední deska, na jejímž vzniku se také, stejně jako na deskách předchozích, podílel Pavly dlouholetý spoluhráč, Peter Binder - (chytří vědí) vynikající nejen kytarista (spolupráce s K. Plíhalem, Lenkou Dusilovou a mnoha dalšími), se mi do rukou dostala až téměř dva roky po jejím vydání. Jinému a jiné bych asi neodpustil onen klávesový zvuk kláves...nemám to prostě rád suplovat živé "houslí"nástroje a vůbec jakékoliv jiné tím vždycky aspoň trošku umělým bzukotem sebelepších klapek, ale Milcové s Binderem to rád odpustím. Jen proto, že svou muzikou hladí, proto, že je to muzika veselá, chytrá, hravá, jemná...no minimálně doporučeníhodná. Ale vůbec by nevadilo, kdyby byl poslech Pavly Milcové na předpis proti příznakům nechuti k životu nebo místo kapek proti smuteční rýmě....

Znáte taky ten pocit, kdy vás život lechtá pírkem pod lopatkou?
Poslechněte si Pavlu Milcovou...

Why "Y"

Útržky večera aneb včera za barovým pultem

"No čoveče, a tam Ti maji takovej krásnej kulatej bazén. Tak asi...mno tak padesát metrů na padesát..."

Dnes v posteli u smažených vajíček ve dvanáct třicet v neopakovatelném dabingu Václava Vydry

Koukal jsem na film...hádejte jakej?
Tohle mě pobavilo....

A:"A jak dál v pátrání po Butchovi?"

M.W.: "Vobrátíte zeměkouli kvůli tomu parchantovi. Když odjede do Indočíny, v míse s rejží bude čekat skovanej negr, kterej ho sejme!"

A:"Postarám se o to"

Když...

Když…

Když vám mužík za barem pokládá poťouchlé otázky

Když vám zaplatí útratu a za pět minut chce platit znovu…

Když z čisté oblohy začnou padat kapky…

Když dokážete odolat pokušení…

Když něco v životě chcete dokázat a hledáte směr jak...

Když on jí stále miluje a ona jeho nejspíš ne

Když nevíte, co si myslí

Když si zpětně uvědomíte, jak naivní hru jste hráli

Když necháte hru rozehranou tak dlouho, až vítr odvane figurky a není s čím a kam táhnout

Když spolu s ní sedíte nad bezedným kamenným lomem plným vody a přitom se topíte v jejích hlubokých očích…

Když žijete až do svého nejhlubšího nitra!

Na zídce staré zahrady uprostřed ticha a noci

Na zídce staré zahrady uprostřed ticha a noci

Dívala se upřeně

-

Kamkoli jinam, jen ne na mě

Došlo na lámání chleba

Místo chleba ale

Posloužilo srdce…