Veškerá má výmluvnost se vytratila...
Nemám (už) žádné argumenty, jak omluvit svou neschopnost!
Nejsem už dítě - nechci, aby mi někdo mluvil do života
A přece...
Nejsem natolik dospělý, abych dokázal přijmout sám za sebe zodpovědnost!
Tak prosím mluvte mi do života! A řiďte ho!
Ale jen trošku...
Chci být zodpovědným dítětem a sám sobě dětinským dospělým!
Nechci nic víc a přece tak strašně moc!
Utíkám z bitev, abych hledal větrné mlýny, s kterými bych se utkal...
zatímco mě válcují skutečné tanky!
Svádím bitvy, které nejsou a ty skutečné s maskou klauna ignoruju!
Ale i make-up se jednou smyje!
Výmluvností se z života vymluvit nejde...jde se vymluvit jen na něj!
Tak rád bych se teď opil zodpovědností, vůlí a odhodláním
...až do stavu blaženosti nad sebou samým!
________________
Tohle je ale pozitivní:
Život prý začíná až po třicítce, tak se pokusím ještě několik let moc nežít, abych si to pak o to víc užil....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat