Vysvětlení...aneb kdo je bez viny, hoď po mně haldou groovu!

V komentáři k předchozímu článku se objevil anonymní vzkaz. Škoda, že anonymní, protože bych moc rád odpověděl konkrétnímu člověku. Inu nevadí. Myslím, že komentář potřebuje komentář, respektive vysvětlení, jež je záhodno umístiti jinam, než jen do komentářů ;-)

kdy se z paradni groove party stala tradicni diskoteka na prani? :-(

Původní pohnutka, která mě vedla k tomu, že jsem po dohodě s vedením Junioru, pln očekávání, mylných představ a vůbec jakýchkoliv představ, uspořádal svou první GROOVE YARD party, bylo mé neskrývané nadšení z opojné hudby, jež nemá v našich končinách přílišného zastání v produkci hudebních klubů, natožpak v Příbrami, která oplývá hudebním klubem pouze jediným (nepočítám-li, a také že ne, několik míst, kde se sice hraje k tanci...ale rozhodně ne k poslechu*). Vzpomněl jsem si přitom na pááárty FUNKYDELIC, kteréžto kdysi pořádal člověk, který mě de facto k hudbě GROOVOVITÉHO ražení nenápadně přivedl.

Ať už to může znít jakkoliv nabubřele sebevědomě, jsem přesvědčen o tom, že mám alespoň o chlup (kočky PETERBALD) lepší hudební vkus, než většina populace. Slyším už teď "to je ale vůl namyšlenej!" nebo "Tssss..." nebo snad "eh?!" Není, kam se schovat. Stojím si za tím. Je to tak. Většinová populace je masa...a masa poslouchá komerční rádia typu Evropy 2. Já ne. Nejsem tím lepší člověk, prostě to jen nedělám.

Ponecháme-li teď stranou označení tradiční diskotéka...které autora/ku komentáře samo zahání do rohu, jelikož obsahuje dvě zásadní slova - a to "tradiční" a "diskotéka":-), kterážto odkazují ke stylu DISCO a to vskutku jest dosti blízko žánru hudby, jež jsem měl v (Schlieffenově) plánu pouštět do repro-beden v rámu a rámci Groove Yardy. Vím ale, či raději tuším - to abych nezněl troufale - kam autor/ka pravděpodobně mířil/a. Dovolte mi tedy, abych vše uvedl na (alespoň částečně) pravého Míru.

Po několika Groove Yardech jsem si uvědomil, že má snaha "pozvednout masy k poslechu ušlechtilého Groovu" se často míjí účinkem a to z několika důvodů. Je třeba si uvědomit, že mechanismy průmyslu populární hudby nepracují s hudebními skladbami jako s estetickými objekty, ale jako s komoditami, které se předně mají dobře prodávat. Nijak teď nechci urážet nikoho z návštěvníků mé party (za každého z nich zvlášť jsem rád a potěšen), ale je dostatečně průkazně vidět, jak jsme všichni do jisté míry semleti průmyslem, který nám předkládá efektní prefabrikáty, jež si ani nehrají na umělecky hodnotné skvosty, ale co je důležité, přitahují pozornost mas a vydělávají money. Bylo by pošetilé zakrývat fakt, že významnou ba přímo ústřední roli v celém procesu produkce, percepce atd., hrají masová média. To (velmi mnoho) málo, co vím o psychologii hudby, říká, že "hit" nedělají často (můžeme střízlivě říci, že tomu tak je velmi zřídkakdy) hudební kvality, ale síla mašinérie, která stojí za hudebním počinem, teď už komoditou (právě průmyslu pop music). Oblíbenost toho či onoho songu mezi masou (jak to slovo zvláštně hořce chutná, že?! - Nikdo z nás si nechce připustit, že jí skutečně jsme) totiž úzce souvisí s frekvencí, s kterou se daná píseň objeví v rádiu. Po dosažení bodu nasycenosti - tedy určitého počtu repríz, který vyposlechne konkrétní posluchač, je skladba nastřelena- prd prd- a -bum bum- je z ní megahit.
Do procesu samozřejmě zasahuje mnoho dalších faktorů, ale abych se vůbec díky svému vlastnímu talentu unikat od myšlenky hlavní a zásadní dostal k podstatě věci - i Groove party potvrdila, že nejvíce lidi baví písně, které znají - rozhodně vyžadují daleko méně kognitivního úsilí, méně námahy k jejich percepci a uspokojivému zpracování, kde do hry jistě vstupuje i akt hodnocení (líbí?-nelíbí? -co nám to ten blbej dýdžej cpe?) .
Inu proto vím, že jisté písně jsou osvědčené - fungují jako spouštěcí mechanismus, kdy oblíbená skladba zvyšuje i oblíbenost dýdžeje;-) Důležité je přitom, že oblíbenost těchto skladeb je sdílena intersubjektivně. Na druhé straně jsou tu skladby, které chtějí jednotlivci, protože a poněvadž a vůbec - důvodů se najde tisíc a jedna - ale tím nejklasičtějším je snad ten, že se tomu či onomu daná skladba "prostě líbí". Je potom na dýdžejovi - v konkrétním případě mně - aby zahrál či nezahrál (pokud danou skladbou skutečně disponuje). Jelikož žijeme v podmínkách trhu, kde vládnou zákony nabídky a poptávky - rozuměj, že na Groove Yard party by měla být nabídka (z mé strany) alespoň částečně (ale spíše z větší části) tvořena poptávkou (ze strany lidí). Mám rád mnoho a mnoho muziky, kterou myslím, "masa" (skutečně bez urážky) neocení (minimálně ne na první poslech). A jaká by to pak byla taneční party, kdyby postrádala tanečníky?

Sám jsem si často pokládal otázku, jak daleko můžu a mám při rozšiřování mantinelů pro to, co je ještě pro mě únosné pustit a co již je za hranicemi mé shovívavosti k prznění hudby, kterou mám tak rád, zajít. Domnívám se, že mé hranice jsou nastaveny velmi liberálně. Pro ty, kteří přicházejí za muzikou vybranou (dejme tomu "nerádiovou") to může být zklamání a já vše chápu. Pochopte ale mé dilema - kam až ve své vášni v pouštění svých oblíbených a pro mě "zaposlechvelmimocstojících" písní můžu zajít , pokud většinu nezajímá kvalita, ale známost (respektive obeznámenost)??!!
Další problém tkví v tom, že GROOVE je náchylný na hudební cítění. Mnoho lidí "neuznává" groove proto, že jim v lepším případě přijde jako hudební vyjádření určené k pohupování, ale ne k tanci. Pro mě se v groovu skrývá nezkrotná energie a zároveň bezbřehá volnost v expressi, kterou tak miluju na Jazzu. Někteří lidé potřebují a také vyžadují rytmus jasný, co nejjednodušší. Je mi líto, že taneční hudba musí tak být často nutně podpírána bicí linkou zdůrazňující každou dobu (aneb "tuc tuc tuc tuc"). Jak mi ale dala za pravdu vlastní zkušenost z GROOVE party, jedná se o skladby, na které tančí nejvíce lidí a to i v případě, že daná skladba třeba není z těch masově nejznámějších.

Tento text pravděpodobně nemá nijak hluboký smysl a vzniká pouhým kupením písmenek, které možná někdy dávají dohromady slova, které po sobě ale odmítám znovu číst.
Jedna zásadní informace, která ale z článku měla vyplynout je to, že bohužel se Groove nikdy nemůže zavděčit všem. Jsem v tomto směru sobec, přál jsem si, aby se Groove zavděčil především mně. Realita mě poučila, nicméně jsem si v sobě zachoval alespoň nadšené jádro, které mě drželo nad hladinou ve vodách hudby více či méně sračkoidní.

Hudba je pro mě nadále hlavní zdroj životního optimismu, energie, zábavy, emocí a inspirace.
Jisté důvody mě však nutí k uzavření kapitoly, která nesla název GROOVE YARD. Poslední párty tedy nesla dost pravděpodobně datum 21. června 2008.

Šou mast gou on!

Díky.




*aneb tancovat na to možná někdo svede...ale poslouchat se to nedá


tento text vznikl za přispění hudby Michaela Jacksona z jeho alba Off The Wall z roku 1979