? ...! tak trošku zpětně

26.5.2009
chystám se napsat sem o moc věcech, které se mi honí hlavou....

vědeckou úvahu na téma populární hudba jako projev soudobé narcistní kutlury...
něco o tom, jak jsem si všimnul, že naprostá většina lidí je krásná...a baví mě sledovat detaily jejich obličejů
...taky o tom, jak teď nebudu nějakej den vycházet z domu, nejen proto, že se musim zatraceně učit a sithnout se naučit objem tříletýho studia za 10 dní, ale taky proto, že dneska při průletu brnem po náměstí Svobody jsem se nestih divit, kolik krááásných holek chodí okolo...to je pěkně ošklivý, tohle vedro...:)
Zaujaly mě taky děti, co oslovovaly kolemjdoucí s žádostí o příspěvek na bůhvíco, myslím, že nějaký jiný děti z chudejch států....měli desky s divnym formulářem...měly naučenou jednu anglickou větu...chtěl jsem se dozvědět aspoň na co že by moje peníze, které jsem jim nedal, šly. Nedozvěděl jsem se krom toho, že prostě mám dát peníze, nic. Bylo by vám zvláštní, že ty děti s podivným formulářem (bez označení, razítek, zapečetěných kasiček..čehokoliv, co by jim přidávalo na věrohodnosti))..., kterých bylo po náměstí Svobody rozeseto určitě víc jak desítka, byly všechny cikánské...? nebo už se mnou zase mlátí moje předsudky a nebyl to jen chytře vymyšlený podvod, ale skutečná snaha pomoct a já se projevil jako nedůvěřivý xenofobní blb... neměl jsem čas nad tím přemýšlet, spěchal jsem vedrem na bus zpět domů. Mise za odevzdání bakalářky čítající hromady stresu, potu a milionu chyb, co tam nutně zůstaly, protože nezbyl čas na korektury, byla dokončena...142 stran na téma mediální konstrukce produktu: pivo jako soico-kulturní fenomén v televizní relamě bylo svázáno, odevzdáno a teď honem k učení...chjó

příště snad už trošku v klidu a třeba i o něčem....

lobotomie

chci víc času trávit se svými přáteli...chci víc času trávit s lidmi, kteří mi za to stojí a kterým za to stojím já. chci mít jistotu, že jsou to mí přátelé, chci to cítit a chci, aby to cítili i oni. chci být sám sebou a chci o tom při tom vědět, až do morku kostí cítit, že jsem ten který si myslím, že jsem. chci se cítit fajn. chci se cítit spokojený, naplněný. chci se smát blbostem a hrát si jako za "mlada". chci zažívat dobrodružství, cítit se nesvazován povinnostmi, o kterých nejsem zdaleko přesvědčen, že mi stojí za to. chci žít život. a život není snad jen nalajnovaná čára, nechci, aby jím byla. chci přemýšlet o věcech, které jsou důležité a nestarat se o malichernosti světa, chci mít dobrou náladu a chci mít milión důvodů k tomu každý den se něčemu zasmát, třeba i vlastní blbosti, zatím se jen vlastní blbostí musím opíjet, protože taková blbost není k smíchu. chci být. chci mít. chci milovat a být milován. chci jedinečnost v obyčejnosti a umět si všímat tisíců detailů, které denně utíkají mé pozornosti. chci si užívat pocitu, že život je nejlepší volbou z těch všech, které nemám na výběr. chci, abych našel pravdu a smíření. chci se smířit s věcmi, které jsem nikdy nemohl ovlivnit, nejedou změnit či vymazat. chci aby na mě mí blízcí mohli být jednou pyšní. chci....


...jenže chtít nestačí...