Na autobusovém nádraží seděl muž v ošuntělé péřové bundě a přikryt několika vydáními Mladého světa z let 1982 až 4 na lavičce před nástupištěm číslo tři pravidelně pochrupoval. Za jeho zády se odehrával dech beroucí výstup dvou holubů domácích, kteří se zuřivě přetahovali o kus staré housky, přičemž jeden na druhého...
Na to teď nemám fakt čas.
Je ráno, volby vyhrál Barackuda, což je možná fajn, ale jogurt mi bude chutnat pořád stejně. Kafe mi stydne, obličej nateklý, mozek zřejmě taky, v žaludku horská dráha, Brooke Fraser dozpívala. Musim si dát sprchu, sbalit nejnutnější. Jet do Brna a tam něco sdělit a pak zase cestovat zpátky...znám lepší způsob trávení času.
Gerrard všera tu penaltu kopat neměl a já měl dělat něco užitečnějšího..to už ostatně platí delší dobu.
Jdu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
promiň, že tak stroze a vlastně necitelně po povrchu, ale je to sakra moc hezky napsaný, moc se mi to líbí (což by vlastně nemělo)
Jogurt bude chutnat stejně vždy a kafe ráno nestíhám. Cestuju denně přes celý Aberdeen a zpátky abych si něco poslechla a občas něco řekla. Tu esej jsem měla začít psát dřív, abych pak nemusela celou noc sedět shrbená u počítače. Nakonec stejně stála za ... Až nám bude 40, budem ještě rádi vzpomínat na to, jak jsme mohli sedět v autobuse a jezdit do školy ... a dělat neužitečné věci. Posílám pozdravy.
Okomentovat