Cože? No ano, není to tak.

Co se to se mnou kurňa děje? Vždyť já jsem se i občas sám se sebou docela dobře bavil. Ale zdá se, že usychám, někdo mě asi zapomněl zalít. Kam se poděla všechna rádoby sranda a trapné narážky a nesmyslná slovní spojení? Grrrrrrrrrrrrr....vraťte mi mé já zpět! Nebo se neznám.

...No, asi se ještě pořádně neznám. Teda minimálně pro tuhle chvíli se nějak nepoznávám.

Otřel zpocené čelo do růžku jinak kompletně posmrkaného kapesníku a pustil se do vyprávění. Nikdo ho ale neposlouchal a tak se brzy zvedl a vydal se k obchodu. Kdekdo by čekal, že se vydá k odchodu, jenže to se člověku najednou připlete do cesty písmenko b a nic s tím už nejde dělat. Místo toho, aby hlavní postava zamířila domů a dala si sprchu po náročném dvouhodinovém běhu, musela se teď vinou tiskařského šotka vydat do obchodu, jenž byl z lavičky na návsi, kde muž seděl v oklopení vysmátých bezzubých starců pokuřujících marihuanové jointy s výmluvou, že si tak léčí revma, dobrých sedmset metrů. Jen co se dobelhal do obchodu jediného v dosahu krátkovlné vojenské vysílačky a zjistil, že byl sortiment rozšířen o dvě položky na celých deset a krom rohlíků, sádla, oleje do koupele a do spalovacích motorů, játrové paštiky, houbiček na mytí nádobí a houbiček na navození halucinogenních stavů, hrubé mouky, sekané a cibule, mají také fazolky v tomatové omáčce a pribináčka, uvědomil si, že vzhledem k tomu, že do obchodu vůbec původně neměl namířeno, spisovatel ho přirozeně předem nevybavil ani penězmi a také si uvědomil to, že ve skutečnosti byla nabídka obchůdku na peripetii vsi, jež možná měla být původně periferií, jen ji někdo omylem označil jinak, jednáctipoložková, ale kdo by se divil, tenhle příběh je plný nepřesností. Chvíli se prohrabával kapsami plnými hlíny (kde se tam vzala, ví jen on sám), až nahmatal menšího krtka (proč to byl krtek menší ví jen on sám), kterého šikovným chvatem položil na lopatky, které krtek nechal neomaleně umístěny v bezprostředním dosahu mužovy ruky. Krtek se chtěl bránit (pravděpodobně s pomocí oněch lopatek), nicméně denní světlo ho oslepilo natolik, že když se vymrštil, aby svému protivníku dal co proto, po třech rychlých úskocích vpřed byl zákeřně sražen k zemi lampou pouličního osvětlení, která se mu postavila do cesty. Krtek tak nejen oslepen ale zcela paralyzován nárazem do lampy uznal, že jeho role v tomto příběhu je zcela nešťastná a proto by snad bylo lepší se z něj vypařit. A jak řekl, tak udělal. Lusknutím prstu se rozplynul. Muž nevěřícně civěl na flek na zemi, na kterém ještě před chvíli ležel menší krtek. Pak se podrbal na hlavě téměř lysé, dvěma zdatně provedenými přemety a jedním saltem vzad s půlvrutem se přemístil na okraj vozovky, z které se ubírala vestička kamsi. Stoupl si na onu vestičku, ruku zatnul v pěstičku, na hlavu umístil černou destičku a zkameněl. Stal se z něj solární kolektor.

No a jestli tomuhle někdo rozumí, tak jsem z toho Jelen Sika.