"Hovno!" vzkřikl od stolu postarší muž a bouchnul do stolu. Umně natočená sametová čepice pivní pěny se v půllitru před ním mírně zhoupla. "Kdo tohle to...no co to..." koktal ze sebe. Ona umně-u něj-pro mě za mě- natočená čepice pivní pěny, která byla stále sametová, měla jednu malo vadu, která muže dovedla až ke ztrátě sebeovládání a donutila ho k zásadnímu projevu nespokojenosti, tvořila totiž tři čtvrtiny obsahu sklenice.
Pán lusknutím prstu chtěl přivolat číšníka, avšak ve stejný okamžik, kdy levou ruku zvedl od stolu nad hlavu, aby tak svému gestu dodal na patřičné důraznosti, vyrazil vzhůru vztyčenou končetinou tác, na němž číšník, jehož se chtěl muž dovolat, nesl zmrzlinový pohár s oříškovou zmrzlinou posypanou kousky vlašských a lískových oříšků, pod závějí pařížské slehačky ozdobené vanilkovou polevou a velkou až nepřirozeně svítivě červenou jahodou....
I tak stalo se to, co se asi stát mělo. Luční koník odskákal opododál, stračena dvakrát zabučela a život šel dál....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat