Melody Makers aneb Cogito Ergo Sum, tak co s tím uděláme?!

Zvláštní, jak někdy i naprosto obyčejné chvíle jsou prodchnuty paprskem, který je činí neopakovatelnými. Všechno to kouzlo tkví ve vnímání, v hloubce niternosti, do které je daný okamžik prožit. Pak i takové roztírání másla na krajíc chleba může být něčím neskutečně neobvyklým, něčím, co v sobě skrývá kouzlo života, kouzlo okamžiku.

Kladu si zas před sebe otázky a hlavně cíle. Vdycky jsem skončil u jejich sumírování. Změní se to někdy? (ach jak je to moje frkání monotematické). Předsevzetí, vůle, sny, sebelítost...jedna dva tři...a všechno znovu dokola...

It's the high time to get rid of that! It's THE time!
Seznam věcí, který si sem tam napíšu na malý papírek, abych nezapomněl, cože to vlastně chci...a pak ho někde založím, zapluje do vln nepořádku, kterým jsem obklopen, a občas se vynoří. Přečtu, co všechno bych chtěl, odsouhlasím bod po bodu a povzdychnu si sám nad sebou. Time to change! Yes, we can....but can I? V množném čísle se skrývá tolik anonymity, tolik možnosti přesunout vlastní zodpovědnost na někoho jiného, zbavit se pocitu, že něco visí jen na mě. But I? Jedno písmeno, na kterém si každý z nás buduje svět, staví ho vedle těch ostatních I a spojuje je dohromady.

Je kouzelné, jak jsme my lidé tak jiní a přitom všichni stejní. Jestli mě na životě něco baví, pak je to melodie každého z nás. Nekonečný proud tónů, který můžeme slyšet, pokud skutečně nastražíme uši. Baví mě stražit uši a skládat si z lidí melodie, baví mě roz-poznávat a přitom nevědět, co přijde za moment...kam se melodie uchýlí...a někdy zas tušit, vědět, být si jistý...bavíte mě, přátelé a kamarádi.

brum
brum
brum
brum...

čas vyrazit...někam