U poslechu Joni Mitchell...

Svět je vážně legrační...někdy až k breku :-)
Taky si při psaní přes ICQ za každým smajlíkem, který vám pošle člověk na druhém konci, vybavíte jeho obličej a představujete si, jak se asi tváří ve skutečnosti? Řehtá se doopravdy tak, jako ten odporný obličejík v konverzačním okénku? Nebo se za monitorem tváří jak plesnivý brambor, ale dvoutečku, pomlčku, velké dé mačká naprosto automaticky za každou větou, ač sebeméně vtipnou a nadnesenou?

Přemýšleli jste o tom, jak směšné (dovolím si to ztvárnit :-D ) je konzervovat lidské emoce do klávesových znaků? Jak se smích skrze prsty přenese na obrazovku pomocí několika málo ťuknutí? Oploštěn, oškrábán, oddělen od jakéhokoliv projevu emocionální hloubky a lidskosti....

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ne, nevybavím a nepředstavuji si...
Ne, nepřemýšlím o tom,...opravdu ne.

Mauglí řekl(a)...

Dík za komentář...Já to tedy asi dělám. škoda, že aspoň nevím, kdo že o tom nepřemýšlí...podpis je fajn věc ne?

Unknown řekl(a)...

jéé já to poslala jako anonym, to je teda nevychovanost.

Mauglí řekl(a)...

Ou, dík, Majdi:-)
Jo, asi řešim kraviny. Zamýšlím se nad věcma, který třeba nemá cenu řešit, ale přemýšlím o nich raději, než o věcech vážných, protože ty jsou prostě...moc vážný.A člověk při uvažování nad vážnejma věcma třeba dojde i k závěru, před kterym se schovává právě tím, že se rochňá v kravinách...it's a self-preservation thing, nepřipouštění si ledasčeho,co si sám nechci připustit...relax, únik, úprk...;-) tak tak tak...