lyžařský brejle aneb nehas co tě nestudí

Zas si střádám v hlavě plány a sny. Skládám je do úhledných komínků a uklízím do šuplíčků (teď jsem si sám pro sebe to slovo vyslovil a nemohl se ubránit říct ho v duchu jemňoučkým hláskem jemňoučkého mužíčka...ale proti homosexuals nemám lautr nic aby bylo jasno!)

Dnes se mi zdál sen. Výpravný sen. Jen na kolik musely přijít ty všechny kulisy a exteriéry se točily v exotické zemi s azurovým mořem. Věděl jsem, že se chystáme (já a další neidentifikovatelní kamarádi, ale mám dojem, že tam byl choski a verča a určitě v tom snu vystupovala má babička) vyplout vstříc širému moři na plachetnici, jachtě s útulnými kajutami. Já se potají těšil, že nás stihne aspoň menší, vcelku neškodná bouře, protože bouřky miluju. Potíž byla v tom, že jsme nikdo neuměli loď ovládat a spekulovali nad tím co a jak. Všichni jsme měli trošku strach, zvláštní strach ze smrti, která by nás na širém moři mohla potkat....

Bylo to v Řecku - teď mi to napověděla paměť. Čekali jsme v podivně strašidelné, velmi velmi staré kamenné věži, jež se tyčila přímo nad mořem. Stála myslím přímo v moři. Z našeho malého příbytku, který dýchal osobitou atmosférou (rozuměj vše bylo zatuchlé a smradlavé, špinavé, zaprášené), se nám skýtal pohled na malý záliv a přístav s městečkem, do něhož jsem soustavně nabádal osazenstvo dobrodružného výletu k návštěvě, abychom koupili GPSku a mohli se konečně vydat na cestu plachetnicí vstříc volnému moři. Pak jsem se probudil. Na loď jsem se vůbec nedostal. Chjo!

Za to jsem si ale přidal další sen do šuplíku "možná jednou".
Zatím je tam na sebe navršeno se štítkem "v úctě k přírodním živlům"
vedle dovolené na moři na jachtě spolu se šnorchlováním a poznáváním krás moře je dvruhém pečlivě složeném komínku paraglide a pak taky lyže a kite...a rafting a chození po horách a moc a moc lyžování.... ůůů.......jej jej jej...