o smyslu nesmyslu

Pokud si někdo z vás někdy kladl otázku, zda tenhle blog stojí za mrhání časem, pak se nebojte si jasně odpovědět. Rozhodně ne. Jelikož je tenhle virtuální prostor (nedokážu v sobě naprosto uzemnit fascinaci nehmatatelným prostorem dostupným kdekoliv na zemi, kde si kdokoliv může cokoliv dovolit říct a sdělit tak naprosto nepodstatné věci lidem na druhé straně planety, jež to absolutně nemůže zajímat). Jelikož, a to zde již za dobu existence groove-yard blogu bylo zmíněno nejednou, tento svým obsahem ztratil již při svém vzniku základní smysl, dá-li se tak o ideji, která nikdy nedošla dál než mozku do předloktí (vzpomeňme teď DJ Kraftym do D'n' B remixovaný megahit příbramské hip-hopové crew Public protest s nosným textem: Vyšli signál z lebky do svý tužky), vůbec takto hovořit. Tento smysl, tedy informovat o hudbě a predovšetkým o hudbě, ze všech stran a úhlů pohledu, podhledu ale hlavně z nadhledu byl vytěsněn sžíravou touhou autora do prostoru rozsévat sémě své rádoby (velmi rádoby) kreativní mysli, které posloužil za ventil uvolňující přebytečně nahromaděné kraviny v mozkové kůře (přirozeně nejde o neurofyziologicky přesné vyjádření, spíš o nadsázku či cokoliv tomu podobné) právě tento nevyčerpatelný zdroj elektronického papíru. I tak se stalo, že název blogu zcela neodpovídá očekávání autora, tím méně jeho případným návštěvníkům. Pokračování přijde ( i když nevím čeho). Teď je čas jít fandit...a vzít si ponožky...:)