Xindl XYZ, slova chvály lezou ven a já je beru zpět (možná a možná taky ne)

Jak napsal Choskatý pán, je třeba učinit několik poznámek úvodem:
následující příspěvek je shlukem myšlenek k písni dysgrafik a stejnojmennému videoklipu, který ji doprovází po obrazovkách televizorů. skromná recenze vznikla z prostého hecu s Choskáčkem (byl to ostatně jeho nápad, kdy jsme si oba slíbili, že sepíšeme své poznámky. Jeho výtvor si můžete přčíst zde

Rozpaky, které u mě tenhle mladý muž budil od samého počátku jsem nebyl a možná stále nejsem schopen přesně artikulovat. Nutno říct, že po poslechu celého debutového alba člověka, který si říká Xindl X (ano, je to uhozené, na první kontakt lehce trapné, ale člověk si na to zvykne. Nakonec je to dobře zamapatovatelná vizitka a brand, na kterém se dá stavět. A pop-music se o značky= brandy opírá, není-liž pravda), jsem musel uznat, že tento počin nelze jen tak smést ze stolu s jednoduchým a výmluvným "Tspche!". Je v tom skutečně něco víc, než jen docela úhledně jednoduchá forma přebíjející obsah.
Ponecháme-li stranou pár pěveckých nešvarů (i když specielně nedokonalost v artikulaci a typické ploché jakoby rozpláclé ý místo í apod. je nemilé) a občasné upínání se k vlastnímu vykrádání (časté či přinejmenším několikeré omílání týchž rytmicko-melodických figur), které lze ale pod jistým úhlem pohledu, abychom se vyhnuli užití termínu "nedostatek invence", nazvat puncem osobitosti a dobře rozpoznatelného rukopisu (jako sofistikovanější příklad se nabízejí na příklad Chinaski, které se však k odkazům na svou tvorbu jakoby hlásí a nezakrývají svůj relativně omezený repertoár hudebních prostředků a navíc "z nich leze" stále ne(zcela)stejný produkt), můžeme říct, že Xindlův výtvor má i svou výpovědní hodnotu. Zaměříme-li se konkrétně na píseň Dysgrafik a jeho audiovizuální provedení, je třeba říct, že jde o povedený kousek. Nápaditý klip, ve kterém, ač učinkuje lehce vyčpělá "celebrita" (má vyznít v její prospěch) v podobě Martina Dejdara, klip není postaven na jeho přítomnosti (sám jsem ho napoprvé vůbec nerozpoznal). Nad textovou výpovědí stále přemýšlím. Jde jen o hraní se slovíčky nebo je za nimi i skutečná výpověď přebíjející zvukomalebnost použitých slov? Některá místa skutečně naznačují, že se Xindlovi občas podaří trefit hřebíček na hlavičku a říct jednou větou zásadní poselství (to kulminuje hezky v samotném závěru písně). Otázkou zůstává, zda hledat nějaké poselství v textu je ospraveditelným činem, jelikož není jisté, že tento o něco jako přesah mimo svou písničkovou formu vůbec usiluje. Slova jsou to jinak k sobě poslepovaná umně a líbivě. Nohavicova kouzla jednoduchosti a zároveň hlubší výpovědi Xindl nedosahuje, neotvírají se před námi vykreslené příběhy nabádající k imaginaci, ale spíš linie, která příliš imaginace nepožaduje a ani nezamýšlí. Ať je to jakkoliv, člověk si může plkat cokoliv, na skutečné pravdě (existuje-li vůbec nějaká), nezáleží...ani trochu!
Zpět ale ke klipu. Vtipně zpracovaný, zábavný, s vtipnými zpestřeními, které nepůsobí prvoplánovitě (až na v originálním znění nepřítomném rýmu "stolní tenis- nevyslovený penis"), jinak jde o hezky vytvořenou nápaditou ukázku toho, že klip nemusí nutně obsahovat polonahou slečnu (to by ostatně ve spojení s Xindlem vypadalo poněkud tragikomicky) či jiná klišé. V českých luzích a hájích jde o klip, který mě po dlouhé době skutečně potěšil (nutno ale říct, že si nepamatuju, jaký jiný český klip jsem viděl naposled).
O tomhle pánovi ještě žřejmě uslyšíme, jelikož to vypadá, že ambice malé nemá. A až se možná trošku zamyslím, doplním o něm něco skutečně trefného a hlavně k věci...

:)