Je fajn nechat si čas od času někým připomenout kým skutečně jste...
Mám pro tu příležitost, kdybych náhodou zapomněl na to, co doopravdy znamenám, v mobilu schované dvě smsky, které si občas při listování virtuálními vzpomínkami přečtu (popravdě, schoval jsem si jen jednu, ale význam, který pro mě obě mají, se tím nijak nemění):
Dne 21/3/2007, tedy na den jarní rovnodennosti, mi v odpoledních hodinách přišla z mě neznámého čísla sms, ve které stálo:
"debile"
Jen tak. Bez interpunkce, bez vysvětlení, bez nařčení, bez udání důvodu, bez zbytečností, bez výčitek...
Na skromnou mou otázku, kdo že mi to píše a mohu-li snad znát důvod proč, mi přišla jěště onen den (21/3/2007 ) v 19:09 CET skutečně výmluvná odpověď. Stálo v ní, cituji:
"kriple"
Jak poetické. Neznámé telefonní číslo vryto do paměti sim karty vložené do mobilního telefonu, do jehož klávesnice něčí (předpokládám, že lidská) ruka naťukala - tedy zmáčknula dvakrát klavesnici s číslem 5, třikrát 7, třikrát 4, jednou 7, dvakrát 5 a dvakrát 3 - jedno jediné slovo, které často dokáže říci více, než např. "pětisetsedmdesátičtyřstránkový" román kritizující zatuchlost francouzské maloměšťácké společnosti v druhé polovině 19. století.
Onen člověk - majitel minimálně jedné ruky - si dal tolik práce s tím, aby mi sdělil to, co mu přišlo v onu chvíli nejpříhodnější.
Mám pro tu příležitost, kdybych náhodou zapomněl na to, co doopravdy znamenám, v mobilu schované dvě smsky, které si občas při listování virtuálními vzpomínkami přečtu (popravdě, schoval jsem si jen jednu, ale význam, který pro mě obě mají, se tím nijak nemění):
Dne 21/3/2007, tedy na den jarní rovnodennosti, mi v odpoledních hodinách přišla z mě neznámého čísla sms, ve které stálo:
"debile"
Jen tak. Bez interpunkce, bez vysvětlení, bez nařčení, bez udání důvodu, bez zbytečností, bez výčitek...
Na skromnou mou otázku, kdo že mi to píše a mohu-li snad znát důvod proč, mi přišla jěště onen den (21/3/2007 ) v 19:09 CET skutečně výmluvná odpověď. Stálo v ní, cituji:
"kriple"
Jak poetické. Neznámé telefonní číslo vryto do paměti sim karty vložené do mobilního telefonu, do jehož klávesnice něčí (předpokládám, že lidská) ruka naťukala - tedy zmáčknula dvakrát klavesnici s číslem 5, třikrát 7, třikrát 4, jednou 7, dvakrát 5 a dvakrát 3 - jedno jediné slovo, které často dokáže říci více, než např. "pětisetsedmdesátičtyřstránkový" román kritizující zatuchlost francouzské maloměšťácké společnosti v druhé polovině 19. století.
Onen člověk - majitel minimálně jedné ruky - si dal tolik práce s tím, aby mi sdělil to, co mu přišlo v onu chvíli nejpříhodnější.
Tahle ruka Vám bez vyzvání na den kdy nastává rovnováha mezi dnem a nocí vstoupí do života, aby Vás obohatila o brutální sebezkušenostní prožitek a stejně jako Vám do života nenápadně vstoupila, tak i odejde, aniž by Váš život zdánlivě proměnila k nepoznání. A přeci!
Do teď děkuji z hloubi svého mělkého srdce oné ruce, která několikrát promáčkla umělohmotné tlačítko klávesnice, aby mě dovedla na práh poznání a společně ho se mnou překročila. Jsem teď jiný člověk...a díky za to!
Už vím, kdo jsem...
A to já dokážu ocenit!
Už vím, kdo jsem...
A to já dokážu ocenit!
1 komentář:
že já zas budu jen hnidopišně rýpat: kolego, máš tam minimálně jedno písmenko navíc - to malé hubené, s malým pěnkavým zobáčkem, pozvedávající svou černou buřinku, sestru od pana bankéře ypsilona! pozor na to, písmenky zbytečně neplýtvat!
pozor na to, panel!
Okomentovat