Jsem hrdinou jedenadvacátého století. Jsem vlastně proto-typem* a nástupcem Supermana. Jedenadvacátého prosince to bylo právě jedenadvacet let, deset měsíců a sedmnáct dní, kdy jsem se rozhodl takový být. Na rozdíl od Supermanova modrého kombiné s červeným eskem, dostal já do výbavy černé triko s natrženým límečkem a bílým vtipně sebekritickým sloganem ve fontu Verdana: "You are hot, i am not!" na zádech však doplněném o zásadní "Pomlouvám se za vlastními zády", na levém rukávu pak nášivku "Můj biceps si vzal dovolenou", na pravém pak "Nerad bych se musel opakovat".
Opasek s výmluvným "Vždy připraven" často zapomínám doma a proto....
...mi padají kalhoty.
Až teď mi došlo, jaký význam mají popisky na spodním prádle. Trenky mi čouhají více jak z půli a proto jsem nutně podle standardů z jů-es-ej (aspoň z půli) IN**. Co mě ale nutně dělá IN z půli druhé, je krom obou z půli odhalených půlek, nápis na mých boxerských trenkách*** - Neměl jsem těm trhovcům tolik věřit...z nápisu zbyla jen půlka a ta sama o sobě nehovoří o mé osobě a osobní vytříbenosti vkusu zhola**** nic, jako spíš kvantifikuje úroveň osobního - nazveme to třeba fyziologickým zázemím...
Guma trenek se páře, ale nápis Klein***** je lesklou červenou nití dobře čitelný.
Tohleto už mi nikdo neodpáře!
Víte jak je těžké napsat text,který dává smysl a navíc obsahuje nějaké přinejmenším poutavé vyprávění s následováníhodným vyústěním...???!!!Pro mě přímo šíleně...ba téměř nedosažitelně obtížné!
O důvodech mého výjimečnictví snad tedy příště, jsem totiž vážně bez (po)chyby skromně skvělý člověk...
...jenž se nebojí přiznat si pravdu...a rád by(ch) se tímto pochlubil i ostatním obyčejným smrtelníkům...!!!
Hele ahoj! (superman je teď takhle malej!)
*jsem hrdina a proto "Typ"!
**a možná i INd, kdo ví...
*** či snad trenkoslipech - terminologii spodního prádla jsem si, promiňte mi prosím, zatím zcela neosvojil...
****vzhledem k popisované oblasti možná nevhodně zvolené slovo
Zda "mu" přiřkneme přezdívku Dušan či Calvin či...je de facto vedlejší...
7 komentářů:
To je na potlesk (tlesk tlesk...), mooc vtipný :-))
Pročítám ty svoje řádky už minimálně 37 minut..a vtip nemůžu najít...asi se přede mnou včas schoval...
každopádně:
Díky díky díky, má věrná návštěvnice!:-)
s pozdravem Calvin
Máš pravdu,vtip hraje na schovku,ale tu a tam se objeví kus nohavice schovavajícího se vtipu za rohem.....ale uši máš doooobrýýý.....;-):-D
Já se prostě bavím...a nebojím se to přiznat!!!! a taková otázka do placu: Jakým hrdinou jste chtěli vždycky být?????
nevim,ale teď mě jako první napadla "Xena":-D
Kdybych nebyl skutečným žijícím hrdniou své generace, pak bych musel říct, že jsem vždy chtěl být mnou...:-)
Když se pokusím být aspoň trošku vážný, pak musím přiznat, že být sebou není dost často nic moc..a je vlastně hrdniství to vydržet...čili odpověď je: mnou..a jéjé..zase...
Pro mě jsou hrdinové lidi, kteří by se jimi mohli tisíckrát cítit ale vůbec o tom nevědí..takoví ti lidští, všednodenní hrdinové - nelámou rekordy, nezvedají nákladní auta holýma rukama, neručkují po stožáru vysokého napětí, aby zachránili kotě, ale žijou život tak jak jim přijde do cesty...mnohokrát nelehký, ale neskloní se před ním ...!Takovým hrdinou byl pro třeba mě můj děda!
Okomentovat