Inu občas člověku přeskočí...CVAKY CVAKY!

Zahloubán seděl jsem na dně nákupní tašky a pohrával si s myšlenkami a několika zrnky máku, jež se krátce před tím rozhodly opustit svůj mateřský rohlík a zůstat na vlastní pěst v igelitovém úkrytu. Přemýšlel jsem a došel jsem k závěru, že...

španělská kytara je mi rozhodně bližší než španělská vesnice, která je mi už ze své jazykové podstaty cizí...
španělský ptáček mi voní a chutná více, než bota, která často smrdí a navíc může být španělská a tudíž nechutná...

a španělský kokršpaněl je prostě jen pes a nemůže za to, že se nevyzná v korelačních koeficientech...



stejně jako já...a to na hladině významnosti čisté jako zrcadlo v hotelu Plaza!