SMS paměť je plná...a ta moje zas prázdná!

Občas se to už tak přihodí...
Místo Balady o očích topičových, přichází romance o uších dýdžejových...

Můj mozek má omezenou kapacitu...podobně jako můj mobilní telefon, který uchovává zmražené některé mé vzpomínky ve formátu SMS. Jednou za čas chce ale paměť telefonního přístroje promazat...ta má osobní to dělá samovolně aniž bych sám projevil jakoukoliv intenci.
Procházel jsem se palcem po historii poblikávající na displeji a zpráva, co na mě vybafla, mi zase pro jednou připomněla, kdo jsem (odkud jdu a kam)..nebo spíš nastavila zrcadlo mému egu...nejvíc ale Gesichtu!

Psala mi má spolužačka:

"Kubo (toť jest mé jméno), nemas jeste nahodou ty gumovy usi, cos mel vloni na plese FSS? "


Každoroční plesy naší fakulty (sociálních a tak vůbec studií) se vždy nesou ve znamení maškarády na určité téma. Minulý rok téma znělo "My next life" a já do poslední chvíle nevěděl, jak by měl můj příští život vypadat. Zhodnotil jsem to realisticky a oproti mým kolegům, kteří si přáli být v dalším životě Gottem, tedy Karlem; motýlkem, včeličkou, kytičkou či Jiřím Paroubkem, já jsem popadl u své kamarádky mop na vytírání podlahy, na hlavu narazil zmijiovku a uši, které se do ní nevešly nechal vlát kolem - ve stylu nedbalé elegance. Ve starých teplácích jsem se jal vytírat sál kultůrního zařízení, kde ples probíhal....toť můj úděl pro příští život - není to úplně tak dobrodružné jako být vyděračem, ale já jsem svůj budoucí osud zpečetil - budu vytěrač.

Mnoho nepříjemných zážitků a vzpomínek z dětství se mi podařilo vytlačit z mé děravé paměti...Alespoň jsem o tom byl přesvědčen. Stačila ale jedna jediná věta v SMS, aby se mi vybavila úzkostná vzpomínka z mého útlého a zároveň plnoštíhlého dětství.
Ušoplesku! Tak mi jako malému říkala má drahá setřička...Tááááák! Je to venku...!

Myslel jsem, že ty doby už jsou nenávratně pryč...

včera, dnes, ale i před rokem na plese...
jsem měl jen a jen
svoje uši...!!!!!!

Smutné, že...?!
_______________________________________________________