Vladislav nikoliv Jagellonský aneb Ať žije volné psaní, moje milá vdaná paní s vnady, jež se těžko zdaní! Ňadra totiž nejsou odepsatelnou po(d)ložkou!

Otevřel okno a zahulákal na partičku čadící pod oknem: "Chuligáni jedni, mazejte do školy!" Ihned okno zase zavřel, takže se k jeho uším nedonesla reakce celého gangu osmiletých detí, jež už druhým rokem koketovaly s myšlenkou přestat kouřit......lehký eLeMka...a přesedlat na Startky, protože ty jsou podle Kápa, co dostal přezdívku podle toho, že mu neustále kape z nosu, "víc hustý". Dá se ale předpokládat, že vzkaz tříštící se o okenní tabuli v prvním patře zněl "Drž hubu, vole, dědku, ty krávo!" či nějak obdobně. Pan Vladislav žil už 15 let sám. Měl jen - za prvé akvárko s dvěma napolo umrlými rybičkami, za druhé psa, co se spíš podobal rohožce - s tím rozdílem, že při kontaktu podrážek bot s jeho srstí vydával tento pes nelibé zvuky podobné kňučení (psa), a za třetí ženu, která kňučela neustále, bez toho, aniž by si o ní kdokdy podrážky otíral. Vladislav byl vášnivým sběratelem netradičních věcí. Sbíral krom nezpracované slonoviny, a to převážně z kapacitních důvodů (více jak dva sloni indičtí by se do malé komory v panelovém domě nevešli a navíc si jistě dokážete představit, jak zapáchá třeba taková mrtvá slepice, natožpak slon indický) snad vše počínaje hubicemi od vysavačů všemožných výrobců; přes vlastnoručně podepsané fotografie regionálních politiků (pan Vladislav všechny fotky zručně a vlastnoručně podepsal) a kožená pouzdra na vábničky převážně určené pro vábení spárkaté zvěře - spíše tedy než o vábničky se jednalo o tzv. chrochtáčky; až k úlomkům - artefaktům, které se panu Vladislavovi podařilo během jeho dlouhé řidičské kariéry ulomit (či jednoduše roztřískat) ze svých vozidel (jen pro příklad - zrcátko vnitřní zpětné (8ks), zrcátka vnější zpětná (po 6 ks na obou stranách), dveře přední na straně řidiče (1ks), světlo brzdové zpětné (3 ks), řadící páka (10ks), volant (14ks) atd. Pan Vladislav za svůj dlouhhý a nudný život velmi trpěl. Trpěl na revma v kolenou, ale trpěl také tím, že měl obrovskou sílu v pažích, kterou nedokázal dost dobře ovládat. Aha, to vysvětluje i ty řadící páky a volanty, pomyslel si autor a pokračoval v psaní. Neměl prostě v pažích dostatečný cit. Tato vada se mu však bohužel roznesla po těle a usídlila se kromě levého ušního lalůčku také v mozku. Vladislav se stal necitelným nelidou, jehož nerozesmálo ani vysílání TVF, cirkusové televize Fonka, ani jiní výborní komici z televizních obrazovek. Jistou důležitost musíme přikládat faktu, že pan Vladislav nikdy nevlastnil žádný televizní přijímač, ale kdyby ho přece jen vlastnil, jsem přesvědčen, že by se nepousmál ani umu pštrossa emu. Byl zatrpklý a životem znecitlivělý natolik, že se nechal myšlenkami unést až tak daleko, že už nenalezl cestu zpět a nadobro se ztratil ze světa.

Takový je pan Vladislav, který k nám přijel až z Příbrami. Rád čte, luští Sudoku a v minulosti pracoval jako umělecký truhlář a nájemný vrah (neméně umělecký). Hip-hap-hop!