Jelikož je tenhle prostor odsud............................................................................................................................................................................................................................................minimálně sem můj, řekl jsem si proč ho nevyužít k nekonečnému tlachání a dlabání, třeba se jednou prodlabu až k vlastním citům - a to by možná nebylo od věci.
Zjistil jsem (občas se mi to už tak přihodí...),
že chovám úctu k lidem, kteří mne tolerují
že obdivuju lidi, kteří mě mají rádi za to, jaký jsem
že se světem
okolo
kolem
koukolem
ale!
obzvlášť s tím vnitřním
a to svým
i ostatních
se musí jednat velmi opatrně
povoleno je totiž vše
jen něco je ale správné
ve správném čase
na příhodném místě
vyřknout.
Tak se ve mně hromadí haldy vyřčeného,
takového
které nikdo neslyšel.
které se k žádným uším nedostalo.
které spolkla nejistota.
sebe sama?
mého vnitřního světa?
-
vyřčeného
které je
a přitom tak docela
není.
to je
(s velkým možná)
fajn
a
(s ještě větším)
možná
to je
(takřečený)
ŽIVOT.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Moc pěkný...až dojemný...:-)D.
a taky lehký, psaný nad papírem a s noblesou pána, co si může dovolit strávit celé odpoledne u okénka kavárny Slavia
mno,něco je dělat to,o čem píšu a něco jen o tom všem mluvit......
ikdyž já budu asi zase ta výjimka,co?.....hmhm X brm brm
;-)
ale zas to se musí uznat: upřímnej byl,je a hlavně BUDE.....:-)
Jen tak dál.....;-)
wau,...mistrovsky vystiženo. V těch krásně smutných větách si (snad) každý najde svůj příběh.
ono to funguje :-))), teda prožívám hodně velké Vánoce :-))), děkuju...
Okomentovat