pět minut psaní, aneb kde nám tu chcípnul pes a kde je zakopán

Na stožáru vysokého elektrického napětí seděla vrána a přemítala o struktuře psýché. Páv, který ji právě za volantem luxusního sportovního vozu Audi (dáma na) A6 za pískání brzdových destiček míjel na přilehlé rychlostní komunikaci, zrovna končil hovor se svým diabetologem rozhořčeným "Nazdar!", když v tom mu z úst vypadla zpola vyčpělá žvýkačka příchuti broskvovo-jogurtové zmrzliny a přilepila se mu na kalhotách, které mu osobně věnoval pan Hendrych, majitel textilního závodu typicky italské módy z Čech značky Pietro Filipi.

Jen o pár set kilometrů dál, zatímco pan Novák, zdatný elektroinstalatér, dopíjel před televizní obrazovkou svou šestou desítku, do jeho obývacího pokoje za obrovského rámusu vyvolaného prudkým nárazem vrazil (zcela bez pozvání) nákladní automobil o gigantické váze dvanácti tun, jehož řidič, nezodpovědný pavián, nedbal nařízení o povinných přestávkách (až ho přepadl makrospánek) a ocitnuvší se mezi pohovkou, televizí a talířem špaget - nyní už aglio motorové olio, mírně zaražen a zřejmě šokován, že pan Novák, jinak kliďas jak ďas, lomcuje s dveřmi u spolujezdce a snaží se dostat k paviánovi do kabiny pravděpodobně proto, aby mu poděkoval za to, že mu krom opěrné stěny jeho rodinného domku zničil oběd a zároveň i chuť k jídlu, (nezáměrně) si v šoku v (nerozměrné) kabině vytvořil atmosféru (nezměrně) hustší, než bylo zapotřebí (v předvečer totiž spořádal půlku kachny a sklenici kysaného zelí).

Vrána, jež mezitím dospěla k závěru, že sen, který se jí zdál v noci na dnešek, byl jakýmsi příměrem k její neutěšené osobní životní situaci, se rozhodla setřást ze sebe vzrůstající nervozitu a úzkost, jež se jí plazila po pérech od ocasu směrem za krk a vzlétla směrem k nejbližší benzinové stanici, kde si plánovala objednat espresso s mlékem a jednu sušenku s kousky čokolády - jen v ní nesmí být lepek - jako fenylketonuričce by jí sebemenší dávka způsobila nemilé a nemalé zdravotní potíže.

Pavián ve vzduchotěsné kabině již déle nemohl vydržet se svým vlastním výplodem (kéž by jen fantazijním) a tak se radši otevřením dveří vydal na pospas panu Novákovi, než by se udusil svými vlastními zplodinami. Pan Novák ochromen nárazem silně nedýchatelného "vzduchu" zvrátil hlavu dozadu, stoje stále na stupačce nákladního vozu ztratil dokonce na chvíli rovnováhu a div, že se při dopadu na zem nenabodl pozadím na vidličku, která se válela na koberci mezi rozházenými špagetami. Pavián využil okamžiku dezorientace pana Nováka, který se jen pomalu sbíral ze země, k tomu, aby dveřmi spolujezdce z kabiny vyskočil na fíkus v rohu místnosti a skryl se za něj.

ZAJÍMÁ VÁS, JAK SPOLU OSUDY HLAVNÍCH PROTAGONISTŮ SOUVISEJÍ?
JAK PŘÍBĚH POKRAČUJE DÁLE?

SLEDUJTE BLOG...

A tu už jedna píseň od šikovné Vrány.