Neslyyšíííím!

Pravidelně si stěžuji své mamince, že mluví příliš potichu na to, abych jí slyšel, natož rozuměl. Pokud má věta víc jak tři slova, často zachytím jen první dvě, další se ztrácejí v kuchyni někde mezi tekoucí vodou v dřezu , vrčením digestoře či smažící se cibulkou na pánvi. Stál jsem na metr daleko a ptal se záměrně nahlas a záměrně důrazně a záměrně neslušně "CO?", i když vím, že bych měl spíše říci "prosím?". "Neslyšel jsem Tě, " říkal jsem již po několikáté během asi minutového rozhovoru.
Mamka na dřevěném prkýnku krájela porce zítřejšího oběda, ještě v syrovém kouskoidním vepřózním stavu. "To nebylo na Tebe, teď mluvim k masu!" dostalo se mi odpovědi.

Inspirovalo mě to k úvaze, na jejímž konci stálo zásadní zjištění, že

Promlouvat k masům je vždycky jednodušší, než promlouvat k masám!

Pěkný večer, ať už ho trávíte ve společnosti či bez ní. A ráno po probuzení si koukejte uvědomit, jaký máte štěstí, že žijete...Nazdar Zadar a Dubrovník k tomu!