Na čelo si klepu zrytmizovanou melodii americké hymny, kteroužto jsem úspěšně performoval v létě před několikačlenným lehce pobaveným a těžce unaveným publikem na hýždě kamaráda Matta z Iowy u nás doma zhruba ve čtyři ráno. Tím dosáhla moje umělecká kariéra pravděpodobného vrcholu, avšak ani toto vědomí mi nezabrání tvořit.
Tvořit slova, skládat je za sebe a vytvářet z nich celky, co málokomu dávají smysl, ale za to se většina může shodnout na tom, že dávají nesmysl. A pokud přispívám aspoň k tomu, aby se většina na něčem shodla, no považte, pak mé konání není bezúčelné...Většina se málokdy na něčem shodne. Může jít o datum třídního srazu, jméno potomka, nebo způsob provedení sebvražedného útoku.
Doufám, že se shodnete, vy většino i na tom, že život je Džungle, ale i tak stojí za to touhle džunglí procházet...
Jej, jak já bych si teď zaplácal americkou hymnu někomu na zadek...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
:)
http://www.youtube.com/watch?v=V5BxymuiAxQ
Velmi trefné...:-)))
Skvělý :-D
to je tak krasnyyyy! :-)
mluvim ted o tom videu...a o clanku teda taky :-)K.
po shlédnutí poněkud bizarního filmu Shortbus musím říct, že se mi poněkud ulevilo, když jsem se dozvěděl jakým způsobem se tvořila ona muzika :)
Jo, tak Shortbus je skutečně zvláštní film:-)))Tak doufám, že tedy aspoň ta hudba vznikala klasicky...To jsem svým článkem asocioval film Shortbus?:-) To vyznělo tak úchylně?? Jejda...;-)
tohle, úchylně? to se po comebacku Dalibora Jandy snad ani nedá říct
no v tom filmu je jedna taková scéna s americkou hymnou tuším... která to do jisté míry evokuje
Okomentovat